Kulturní cyklotoulky na Jihlavsku – Reportáž

Úvod
Za ideálních povětrnostních podmínek vedla letošní, již dvanácté Kulturní a cyklistické toulky spolku Bavaria Bohemia e. V. historickém Jihlavsku – regionem, který byl po staletí formován těžbou stříbra, starými obchodními cestami a kulturní výměnou mezi Němci a Čechy. Na programu byly také dvě města zapsaná na seznamu UNESCO: Telč a Třebíč.

Geograficky leží jihlavsko na hranici mezi Čechami a Moravou. Obě krajiny od sebe odděluje „Vysočina“, nazývaná též Česko-moravskou vysočina.

Rodinný hotel s restaurací ANTOŇ v Telči s jeho vstřícným a srdečným personálem byl vhodným ubytováním, které se díky své centrální poloze skvěle hodilo pro celodenní výlety. Bohatá snídaně a dvakrát denně podávaná večeře formou bufetu navíc uspokojily i ty nejnáročnější kulinářské požadavky.

Za program cesty byl opět zodpovědný Dr. Mikuláš Zvánovec. S velkým citem a nadšením sestavil Mikuláš opět čtyři pestré denní etapy, které vedly daleko od masového turismu k opravdovým skrytým pokladům. Jako historik a opravdový „místní“ zprostředkovával historii a příběhy osvědčeným způsobem – autenticky, živě a výstižně.

Průběh cesty
Úvodní cyklistická etapa ve čtvrtek, 27. srpna 2026, začala v mírných kopcích Českomoravské vysočiny nedaleko Stonařova.

Brzy po startu jsme minuli zámek Aleje. Budova byla na počátku 19. století postavena italskou šlechtickou rodinou Collato v elegantním empírovém stylu jako lovecký zámek. Název „Aleje“ je odvozen od lesních alejí, které se k zámku rozbíhají do tvaru hvězdy. Po válce byli poslední majitelé vyvlastněni jako „fašisté“. Dnes je zámek ponechán chátrání.

Cesta vedla malebným údolím řeky Jihlavy a nakonec dorazila do Třebíče, kde výlet skončil.

Zvláštností Třebíče (německy Trebitsch) je její výjimečné historické dědictví: židovská čtvrť, židovský hřbitov a bazilika sv. Prokopa patří od roku 2003 k světovému kulturnímu dědictví UNESCO a kromě dlouhé historie svědčí také o kulturním soužití různých skupin obyvatelstva.

Židovská čtvrť je jedinou židovskou památkou zapsanou na seznamu UNESCO mimo Izrael. Strašlivý konec židovské obce nastal s nástupem nacistické vlády. V roce 1942 bylo 281 židovských obyvatel Trebíče deportováno do koncentračních táborů, vrátilo se jich pouze deset. V socialistickém období čtvrť chátrala, dnes je postupně restaurována, o čemž se lze přesvědčit při procházce. Mezi nejvýznamnější budovy patří Přední a Zadní synagoga.

Románsko-gotická bazilika sv. Prokopa z 13. století je architektonickým skvostem, který ukazuje plynulý přechod od románského stylu k gotice ve střední Evropě.

Po takovém kulturním zážitku jsme zbývající čas do odjezdu na zámek Jaroměřice využili k příjemné přestávce na kávu.

Rezidence v Jaroměřicích nad Rokytnou (Jarmeritz an der Rokitna) je odkazem jednoho milovníka krásy: Jan Adam Questenberg nešetřil prostředky, aby zde vybudoval jeden z nejvelkolepějších barokních zámků v zemi. Ne nadarmo se zámku Jarmeritz proto také říká „moravský Versailles“.

Mikuláš poukázal na zvláštní vazbu na Bavorsko: hrabě Rudolf von Questenburg se oženil s Elvirou z Bavorska z rodu Wittelsbachů, vnučkou krále Ludvíka I. Elvira žila a působila na zámku Jarmeritz až do své smrti v roce 1943. Bavorská princezna byla známá svým luxusním životním stylem a byla považována za poslední zámeckou paní.

K zámku přiléhá okouzlující barokní zámecká zahrada, na kterou navazuje anglický park. Po prohlídce exteriéru impozantního zámeckého areálu se účastníci nakonec přesunuli do hotelu v Telči.

Společná večeře v hotelu Antoň završila první den plný zážitků. Zahájení Kulturní a cyklistické túry 2026 se vydařilo!

Druhá etapa dlouhá necelých 55 km vedla v pátek, 28. srpna 2026, nejprve k hradu Roštejn (Rosenstein). Tento pozdně gotický lovecký hrad ze 14. století se malebně tyčí nedaleko Telče na skalním výběžku uprostřed hlubokých lesů Vysočiny. Jeho dominantou, viditelnou z daleka, je 48 až 53 m vysoká, neobvyklá gotická sedmiúhelníková věž.

Cesta pokračovala k zámku Třešť (Triesch). Tato kulturní památka ze 16. století dnes slouží Akademii věd jako moderní hotelové a kongresové centrum. Zámek je často spojován s Franzem Kafkou, protože se spekuluje, že mohl posloužit jako inspirace pro jeho román „Zámek“. Kafka zde jako žák a student pravidelně trávil letní prázdniny.

Třešť je také rodištěm Otta Šimánka, herce, který ztvárnil hlavní postavu kultovního dětského seriálu Pan Tau. Na městském autobusovém nádraží stojí velká socha Pana Taua. Nachází se na místě, kde kdysi stála budova, v níž se Šimánek v roce 1925 narodil. Pan Tau ztělesňoval „věčné dítě“, čistou sílu fantazie, nenápadnou empatii a tichou laskavost. Tento gentleman-kouzelník byl vždy po ruce, když se starosti dětí staly příliš velkými.

Z Třeště jsme pokračovali krajinou bývalého německého jazykového ostrova n aJihlavsku do nejstaršího horského města v Čechách, do Jihlavy (Iglau). Město leží přímo na historické hranici mezi Čechami a Moravou.

Kdysi známé jako „stříbrná pokladnice českého království“, dnešní hlavní město kraje Vysočina fascinuje především svou bohatou hornickou historií, obrovským podzemním labyrintem a svou spojitostí se světově proslulým skladatelem Gustavem Mahlerem. Ten zde strávil většinu svého dětství a mládí. Srdcem města je gigantické Masarykovo náměstí (Masarykovo náměstí), které patří k největším středověkým náměstím ve střední Evropě.

Německy mluvící „Iglauer Sprachinsel“ (Jihlavský jazykový ostrov) existoval po dobu přibližně 700 let. Cílené osídlování horské oblasti na česko-moravské hranici začalo kolem roku 1200 rolníky z Horní Falce. Region zaznamenal obrovský rozmach díky nálezům stříbra ve 13. století. Obrovská stříbrná horečka přilákala četné německé horníky a řemeslníky, kteří se usadili v okolí města Jihlava.

Konec jazykového ostrova nastal po druhé světové válce. V letech 1945 a 1946 muselo na základě Benešových dekretů opustit svých 79 osad v regionu přibližně 37 000 německých obyvatel.

V okolí Jihlavy působili v 19. a 20. století významní výrobci suken a textilní podniky. Nejvlivnějším a nejznámějším místním výrobcem suken byl Carl Löw. V Helenthalu (dnes Helenín) vybudoval obrovskou textilní továrnu. Po skončení druhé světové války zde byl zřízen internační tábor pro Němce a dnes se na bývalém továrním areálu včetně honosné továrnické vily nachází renomovaná Střední škola užitého umění Jihlava-Helenín. Informační tabule u cyklostezky připomíná kdysi významnou výrobu pláten a rodinnou historii podnikatele Carla Löwa.

Společná večeře v tradiční restauraci „Švejk“ v Telči poskytla příležitost ještě jednou si zrekapitulovat dojmy z celého dne.

Telč (Teltsch) je pro mnohé nejmalebnějším městečkem v celé republice. Historické jádro včetně renesančního zámku je – stejně jako Třebíč – zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Toto městečko patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším v zemi. Staré město je jako šperkovnice – o čemž jsme se mohli přesvědčit ještě před večeří v restauraci „Švejk“. Velkolepý komplex barevných měšťanských domů kolem Zachariášova náměstí je atrakcí par excellence a láká k obdivování jejich štítů.

Třetí denní etapa dlouhá něco přes 40 km začala v sobotu, 29. srpna 2026, nedaleko Dolních Vilémovic, rodiště Jana Kubiše, který spolu s Jozefem Gabčíkem spáchal v roce 1942 v Praze atentát na zástupce říšského protektora Reinharda Heydricha. „Pražský kat“ zemřel o několik dní později na následky atentátu.

Nacistický režim se pomstil brutálním činem: Obec Lidice, která byla spojována s atentátníky, byla 10. června 1942 vymazána z mapy, 173 mužů bylo na místě zastřeleno, 184 žen odvezeno do koncentračních táborů. Následně bylo 102 domů vesnice vypáleno až na základy. Z 98 dětí bylo několik „poněmčeno“, většina však byla internována a později udušena výfukovými plyny.

Kromě Lidic byla nacisty jako odplata za atentát na Heydricha zničena a vyhlazena také malá vesnice Ležáky na východě země.

Kubiš a Gabčík byli zrazeni jedním z kamarádů.

Aby unikli svým pronásledovatelům, spáchali atentátníci sebevraždu v kryptě pražského kostela sv. Cyrila a Metoděje. Malá výstava v rodném domě a památník před ním připomínají Jana Kubiše a „Operaci Anthropoid“. Opět se tak jasně ukázalo: Kdo zná historii, může lépe porozumět současnosti a utvářet budoucnost.

Trasa vedla dále k zámku Valeč

(Waltsch). Po desetiletích chátrání a využívání jako zemědělský sklad se areál nacházel v zdevastovaném stavu. O to více byla revitalizace zámku několikrát oceněna. Hotel Zámek Valeč se dnes prezentuje jako exkluzivní čtyřhvězdičkový wellness hotel. Areál působivě spojuje historický barokní zámecký komplex s moderními hotelovými a wellness křídly.

Kultovní pivovar Dalešice (Daleschitz) nakonec poskytl vhodný rámec pro oběd. České přísloví říká: „Kde se pivo vaří, tam se dobře daří – Kde se vaří pivo, tam se daří dobře“. K tomu není co dodat.

Dále cesta vedla kolem přehrady Dalešice. S maximální hloubkou 85,5 metrů je to nejhlubší přehradní jezero v České republice. Jeho hlavním účelem je zásobování vodou pro nedalekou jadernou elektrárnu Dukovany, jakož i ochrana před povodněmi a výroba elektřiny. Z přehradní hráze se naskýtal působivý výhled na jezero, níže položenou elektrárnu a nedalekou jadernou elektrárnu Dukovany.

Po poněkud dobrodružném sjezdu dolů jsme se vydali podél malebného toku řeky Jihlavy k „templářům“, kteří tvořili kulisu pro skupinovou fotografii na závěr dnešní etapy. Skupina soch připomíná templářský řád, který jako jedna z mála pevností v údolí řeky Jihlavy založil hrad Templštejn (Tempelstein).

Česká republika i nadále sází na jadernou energii. Kolem jaderné elektrárny Dukovany jsme se autobusem vrátili do Telče. Jaderná elektrárna Dukovany má čtyři reaktorové bloky s osmi chladicími věžemi.

Večer skupinu čekala společná večeře a s „Cimbálová muzika Eliška“ zábavný česko-moravský večer. Čtyři zapálení hudebníci dokázali svou hudbou skvěle nadchnout, a tak netrvalo dlouho, než se jiskra přenesla i na publikum, které si s nimi zpívalo, rytmicky tleskalo a dokonce i tančilo. Obzvláště nadšený byl starší šéf hotelu Antoň, jehož nadšení jistě mnoha lidem ještě dlouho zůstane v paměti…

Poslední den, v neděli, 30. srpna 2026, platilo opět: nasednout na kola. Závěrečná etapa dlouhá 24 km vedla výhradně po Čechách. Trasa začala v okolí Pelhřimova, města rekordů a kuriozit.

Mikuláš nás zavedl před radnici v Pelhřimově (Pilgrams), kde na nás již čekala jeho kolegyně Petra Baštová, která nám úvodními slovy „Máme tu toho hodně co nabídnout…“ přiblížila zajímavosti z historie i současnosti města.

Pelhřimov je považován za českou „bránu do Vysočiny“ a proslavil se především jako hlavní město rekordů a kuriozit. Náměstí uprostřed krásného památkově chráněného historického centra dominuje věž kostela sv. Bartoloměje. Ve stínu věže stojí bývalý zámek pánů z Říčan.

„Muzeum rekordů a kuriozit“ je hlavní atrakcí města. Na čtyřech podlažích jsou vystaveny nejrůznější bizarní exponáty, obrovské i mikroskopicky malé předměty; navíc je zde zdokumentováno mnoho českých i mezinárodních rekordů.

Pěknými vesničkami a kolem přehrady Vřesník skončila sportovní část Kulturní a cyklistické túry 2026 u premonstrátského kláštera Želiv (Selau). Jako na objednávku nás u klášterního kostela Narození Panny Marie důstojně přivítalo zvonění v poledne. Mikuláš: Ať už vědomě či nevědomě – lepší načasování si ani nelze představit!

Bývalý benediktinský a dnešní premonstrátský klášter je jedním z největších a nejstarších klášterních komplexů (1139) v zemi. S místním průvodcem jsme si prohlédli konventní budovu s refektářem a kapitulní síní, stejně jako nádherný klášterní kostel. V roce 1713 byl geniální architekt Giovanni Santini pověřen přestavbou klášterní budovy a opatského kostela. Výsledek je dnes považován za ukázkový příklad Santiniho barokní gotiky.

Kulturní toulky 2026 vyvrcholily kulinářským zážitkem v klášterní restauraci Želiv. Říká se, že v České republice se nepije k jídlu, ale jí se k pití. Pro mnoho Čechů tedy není rozhodující kvalita kuchyně, ale kvalita točeného piva. Na málokterém jiném místě našich Kulturních toulek by se dalo toto „poznání“ lépe potvrdit než v oblíbené klášterní restauraci Želiv.

Klášterní pivovar vyrábí několik druhů piva, mimo jiné světlé Haštal, polotmavé Mílo a Godšalk. A jak bylo možné pozorovat (a jak se dalo očekávat?), různé druhy piva se hojně ochutnávaly – k dobrému jídlu.

Závěr
Kulturní a cyklistické toulky 2026 opět ukázaly: Česko je už dávno modernější, než by se podle některých starých klišé dalo předpokládat. Cyklistická rodina CeBB se vydala na pestrou túru regionem, v němž se německá a česká historie setkávají zvláštním způsobem.

Hrady a zámky, židovská historie, historie odboje, pivní kultura i četné méně známé kulturní památky na pomezí Čech a Moravy udávaly kulturní tón, zatímco cyklostezky vedoucí klidnou krajinou a malebnými vesničkami zajistily příjemnou jízdu na kole. Samozřejmě, že tu a tam se našel i nějaký ten náročnější úsek!

Poděkování Mikuláši Zvánovci jako průvodci, Susanne Setzerové z Centra Bavaria Bohemia a řidiči autobusu Christianu Wolfovi bylo doprovázeno zaslouženým potleskem. Ten poslední řídil autobus po celé zemi s obvyklou suverenitou a bez nehod, stejně jako celá cesta proběhla bez nehod a téměř bez poruch.

Úplně bez nepříjemností to samozřejmě nešlo: například doma zapomenuté akumulátory do kol, údajně ztracené hodinky a dokonce i krátkodobě „ztracený“ spolucyklista způsobily malé rozrušení. Nakonec se vše vyřešilo k oboustranné spokojenosti – v neposlední řadě díky záchranářům Mikuláši a Christianovi.

Po čtyřech dnech se 26 cyklistek a cyklistů, nabitých mnoha novými dojmy, zajímavými setkáními a krásnými společnými zážitky, vrátilo zpět do Horní Falce.