Ve městě Gaeta je zlato všechno, co se třpytí

Po několika letech intenzivní práce s keramikou představí Ernst Zahnweh na své letošní výstavě v Produzentengalerie v Pasově malby na plátně – jako návrat k počátkům svého uměleckého směřování.

Barevné, velkoformátové obrazy, jaké od E. Zahnweha již dlouho nebyly k vidění. A jeho pohnutky pro tuto změnu? Těžko říci, jak sám umělec přemýšlí. Rozhodujícím popudem ale asi bylo vypořádání se s pracemi velkého Cy Twomblyho, o jehož působivých obrazech říká Hans-Joachim Müller:

“Člověk před nimi stojí jako před stěnou, za kterou již nemůže být nic. A pohled spočine na barevných obláčcích, zformovaných jakoby do mléčné dráhy, a na změti čar, které se rozptylují jako světelné stopy vinoucích se meteoritů do prostoru obrazu, a člověk si připadá jako malý mnich, nad kterým Caspar David Friedrich vztyčil z nebes a večera velkou katedrálu. A není nikdo, kdo by v takových okamžicích byl chtěl vědět, co to všechno má znamenat.”

Málokdy bylo malířství tak čisté, samo o sobě dostačující poezií.