Těžní věž dolu Wäldl u Mähringu, bez data
Důl dosáhl hloubky 320 metrů, měl tři úrovně. Těžní věž byla vysoká 20 metrů, ale počátkem 90. let 20. století byla zbourána.
Foto: Muzeum minerálů Ferdinanda Wagnera
Těžní věž dolu u Poppenreuthu, kolem roku 1980
Šachta “Höhenstein” byla hluboká 180 metrů a měla pět úrovní. Těžní věž byla vysoká 12 metrů.
Foto: soukromá sbírka
Haldové loužení v Mähringu, 1982
V letech 1978 až 1989 byl v dole Wäldl v provozu “rudný louh”. Z vytěžené rudy s nízkým obsahem uranu byl pomocí kyseliny sírové získán koncentrát, který byl dopraven do závodu na zpracování uranové rudy v Ellweileru..
Foto: Muzeum minerálů Ferdinanda Wagnera / © G. Eigler
Provozovatelem uranových průzkumných šachet v Mähringu byla společnost “Gewerkschaft Brunhilde”. Soukromá těžební společnost z Dolního Saska hledala ložiska uranové rudy v západním Německu již od 50. let minulého století. S pomocí státních dotací udržovala od roku 1961 mimo jiné uranový důl v Menzenschwandu ve Schwarzwaldu. V roce 1967 zahájila firma Unruh z Hinterzartenu na objednávku společnosti “Gewerkschaft Brunhilde” výstavbu průzkumné šachty v lomu “Wäldl” severně od Mähringu. Když cena uranu na světovém trhu stále více klesala, byly práce v roce 1972 dočasně pozastaveny.
V roce 1977 byl provoz obnoven a rozšířen o lokalitu “Höhenstein” u Poppenreuthu. Od pondělí do pátku pracovalo ve dvou směnách do 22 hodin celkem asi 40 horníků. Vysoké mzdy v hornictví a “hornické prémie” slibovaly dobré živobytí. Školili je zkušení horníci ze sesterské společnosti v Menzenschwandu. Vytěžená uranová ruda putovala do Ellweileru v Porýní-Falci, kde byla zpracována na “Yellowcake”, základní materiál pro výrobu palivových prvků. Jediný závod na zpracování uranové rudy v západním Německu provozovala rovněž společnost “Gewerkschaft Brunhilde”. Celkově zůstaly výnosy z těžby uranu v západním Německu zanedbatelné.
