30 let od otevření hranic

Konečně opět sousedé! – vzpomínky na 30 let otevření hranice

Centrum Bavaria Bohemia prezentuje ve spolupráci s muzejním střediskem Ikom Stiftland mimořádnou online výstavu.

To, co je dnes považováno za samozřejmé, bylo ještě před 30 lety nepředstavitelné: otevřené hranice mezi východní a západní Evropou. Tam kde se dnes rozprostírá srdce Evropy, zpřetrhala železná opona veškerý kontakt. Ještě dnes je otevření hranic 1. července 1990 považováno za zázrak. O životě s hranící i vedle hranic vypráví virtuální výstava „Jsme opět sousedé! – Vzpomínky 30 let od otevření hranic “. Důležitou součást výstavy představuje 13 videonahrávek českých a německých pamětníků, kteří vzpomínají, jaký byl život před a po otevření hranice.

Rozhovory s pamětníky byly vytvořeny ve spolupráci s Přeshraničním mediálním centrem pro mládež Horní Falc sever – T1. Rozhovory vedli žáci dívčí střední školy Waldsassen a Základní školy Úšovice (Mariánské Lázně).

Výstava je společným počinem sdružení IKom Stiftland a muzeí v okrese Tirschenreuth v pohraniční oblasti (Gelebtes Museum Mähring, Nadační muzeum Waldsassen, Německé muzeum knoflíků Bärnau, Historický park Bärnau-Tachov, Sengerhof Bad Neualbenreuth) a městského muzea Mariánské lázně.

Své první zastavení by měla výstava v Živém muzeu v bavorském Mähringu, kde se 1. května měla konat velká oslava 30 let od otevření hranic (zde se v roce 1990 otevřeli hranice nejprve zkušebně, a to 30. dubna a 1. května, přičemž přes 20.000 lidí tyto dny využilo pro návštěvu sousedního státu). Poté by dvojjazyčná výstava putovala dále na Evropské týdny ve Waldsassenu, do Bärnau a také do České republiky.

Projekt byl financován z fondů EU z cíle EÚS Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2014-2020. (INTERREG V), které jsou vypláceny z dispozičního fondu EUREGIO EGRENSIS.

Další informace na www.daszwoelfer.de


Slavíme společně

Ladislav Konečný


Co zůstává z první euforie?

30 let po svém otevření je hranice v roce 2020 opět uzavřena. Na vině není tentokrát politika, ale virová epidemie. Pro mnoho německých firem to znamená hluboký zlom, přes hranici pendlovalo denně mnoho českých pracovníků.

Díky moderním médiím je ale kontakt nadále možný. Existuje mnoho přátelství, která vydržela dodnes. Instituce jako německo-český štamtiš, podpora společných projektů a partnerství měst podporují vzájemné sbližování.

Přesto ještě nyní existují předsudky. I jazyková bariéra zůstává nadále problémem. Mnoho Čechů mluví německy, ochota učit se česky je nízká.

Desetiletí odloučení zanechala své stopy. Po 30 letech ustoupila euforie všednodennosti. Mnohá partnerství posílila, jiná zanikla. Ale stále existují lidé, kteří vyvíjejí nové iniciativy.


Hraniční přechod Waldsassen – Cheb

Mezi městy Waldsassen a Cheb existovaly již od dob založení kláštera ve 12. století čilé kontakty. Na jedné straně to byly spory o území a působnost. Současně bylo pro obyvatele Waldsassenu a Chebu samozřejmé chodit do pouhých 10 km vzdálených měst nakupovat. Stejně tak navštěvovali žáci pokračovací školy. Konec tomu učinila až železná opona od roku 1945.

Na otevření přechodu Hundsbach 1. července 1990 přišlo přes 30.000 lidí. Pěšky, na kole nebo na motocyklu se chtěli podívat do sousední země. Oficiálního slavnostního aktu se zúčastnili kromě starostů měst Waldsassen a Cheb také tehdejší spolkový ministr vnitra Wolfgang Schäuble, jeho protějšek z Československa Ján Langoš a bavorský ministr vnitra Edmund Stoiber.

Mezi oběma městy se rychle rozvinula spolupráce. Oficiální partnerství měst bylo uzavřeno 17. 01. 2015. Vzniklo přeshraniční regionální centrum Waldsassen-Cheb.


Hraniční přechod Mähring – Broumov

Obec Mähring byla díky své poloze zvlášť silně poznamenána existencí železné opony. Přístup do obce byl možný pouze z jedné strany, na druhé straně byl pro občany „konec světa“. Již v roce 1986 bylo založeno „Zájmové společenství pro znovuotevření hraničního přechodu Mähring“, zejména z důvodu hospodářských výhod. Na podporu brzkého otevření hranice bylo sesbíráno 4500 odpisů. Československá obec Broumov měla na otevření hranice stejně velký zájem. Tak došlo již v únoru 1990 k prvnímu setkání u hraniční závory. Na přípravu zkušebního otevření hranice se směly delegace obou zemí navštívit bez víz.

30. dubna a 1. května 1990 se na obou stranách hranice sešlo přes 30.000 lidí. Pro Mähring a Broumov to byla zcela výjimečná situace a první přátelství vznikala rychle. Až do definitivního otevření hranice 1. července 1990 se přátelé setkávali každou neděli u hraniční závory. Zanedlouho poté se konala první pouť sv. Anny, jejíž tradice trvá dodnes.

Nedělní setkání u závory upevňovala přátelství se sousedy. Jídlo, pití a hudba krátily čas až do úplného oficiálního otevření hranice 1. července 1990. (Zdroj: Markt Mähring)
Jedinou dopravu přes hranici před rokem 1990 představoval transport dřeva. Jinak zůstávala závora uzavřená. (Zdroj: Markt Mähring)
Závora nezabránila lidem z Mähringu a Broumova ve společných oslavách. První přátelské kontakty vznikly už v únoru 1990. (Zdroj: Markt Mähring)
Již krátce po otevření hranice se 26. července 1990 konala první pouť sv. Anny do Plané. Od té doby putují věřící z Mähringu do poutního kostela sv. Anny každý rok. Kostel byl díky finančním darům v posledních desetiletích sanován. (Zdroj: Markt Mähring)

Hraniční přechod Bärnau – Tachov

Zlatá stezka spojovala v pozdním středověku města Norimberk a Prahu. Vedla přes Bärnau a Tachov, města, která se tak stala důležitým bodem v bavorsko-českém pohraničí. Čilá výměna a obchodní vztahy byly na denním pořádku. Konec přišel až vybudováním železné opony a vystěhováním německy mluvícího obyvatelstva. Mnozí se usadili Bärnau, obci vzdálené pouhých několik kilometrů od jejich původního bydliště.

První zkušební otevření hranice 19. května 1990 přilákalo přes 30.000 lidí. Konečně mohli lidé navštívit svá bývalá bydliště a hroby svých rodin. V popředí zájmu byly kontakty s českými sousedy, rychle vznikala partnerství škol. Spor o partnerství měst však vedl k tomu, že oficiální partnerství nikdy nevzniklo. Přesto je spolupráce měst Bärnau a Tachov viditelná z různých projektů. Po otevření hranice 1. července 1990 probíhaly dlouho diskuse, až byl na tomto přechodu konečně povolen i průjezd motorových vozidel.


Mýtina

Území okolo Bad Neualbenreuthu bylo po staletí zvláštností. Takzvané území Frais patřilo současně jak k městu Cheb, tak ke klášteru Waldsassen. Do roku 1844 střídala tato města každý rok svoji příslušnost, až roku 1862 tato dohoda skončila uzavřením nové hraniční smlouvy mezi Rakouskem a Bavorskem. Přesto zůstaly zachovány obchodní vztahy a pašování přes hranici bylo na denním pořádku.

S koncem druhé světové války došlo k obratu, ostnatý drát a pancéřové bariéry zabránily všem kontaktům. 14. dubna 1990 se uskutečnila první přátelská setkání obyvatel obcí Lipová a Neualbenreuth. Hranice u Neualbenreuthu nebyla určena k volnému průjezdu vozidel, díky nasazení obyvatel však byla 1. 1. 1995 otevřena přeshraniční turistická stezka. Dodnes je zde hranice otevřena pouze pro pěší a cyklisty. Zemědělci mají zvláštní povolení pro průjezd v případě, že si v Čechách propachtovali pozemky.


První sbližování

Již několik měsíců před otevřením hranice začínali lidé na obou stranách hranice navazovat první kontakty. Chtěli využít možnosti dostat se z konce světa do středu Evropy. 1. června byla rychle navázána partnerství škol, hasičské sbory a sportovní kluby pořádaly společná cvičení a soutěže. Počáteční ostych pomáhalo překonávat pořádání jazykových kurzů a skupinových výletů.

Mnoho odsunutých občanů využilo příležitosti navštívit své domovské obce a hřbitovy. Za komunismu bylo zničeno mnoho kostelů. Nejznámějším příkladem je poutní kostel Maria Loreto. Dnes opět září v novém lesku a demonstruje německo-české přátelství.

Zvláštností je německo-český „štamtiš – stůl pro stálé hosty“ v Chebu. Od roku 2000 se zde nezávazně setkávají každé první pondělí v měsíci zájemci z obou stran hranice. Zde vznikla dlouholetá přátelství.


Život u hranic

Oficiálně vznikla železná opona jako ochrana Československa proti „západnímu nepříteli“, avšak vlastním důvodem bylo zabránit jeho obyvatelům útěku ze země. 356 km dlouhá hranice se Spolkovou republikou Německo byla od roku 1948 přísně hlídána. Do 1 až 2 km široké hraniční uzavřené zóny měly přístup pouze pohraniční stráže. Všechny obce v uzavřené zóně byly vysídleny, domy většinou zničeny. V hraničním pásmu do 12 km bydlely pouze osoby věrné společenskému zřízení. Překročení hranice bylo díky ostnatému drátu, nástrahám, signálnímu zařízení, pozorovacím věžím a minovým polím téměř nemožné. Na tzv. „falešné hranici“ bylo lidem předstíráno, že jsou již na německém území.

Tam se vyptávali zdánlivě západní hraniční policisté na další osoby, které plánovaly útěk. Na německé straně vypadala hranice klidně a bez nebezpečí. Průběh hranice byl označen pouze hraničními kameny, ploty stály až několik kilometrů za hranicí. Bavorská hraniční policie proto upozorňovala na nebezpečí pomocí letáků a informací. Při nedovoleném překročení hranice hrozilo zatčení.


Konečně opět sousedé

Po 45 letech života u uzavřené hranice ztratili lidé v Německu a Československu téměř všechny naděje na její otevření. Okres Tirschenreuth byl ze středu Evropy odsunut na okraj. Cesty a jakékoliv kontakty byly zablokované. Dnes, 30 let po otevření, se mnohé změnilo. Průjezd do obou států je možný bez kontrol, vznikla přátelství a společné projekty. Ale stále ještě je dost co dělat, aby se kontakty lidí z obou zemí posílily.