Neznámé poklady z 18. století

Antje Becker na příčné flétně a Ondřej Bernovský na cembalu se intenzivně zabývali hudbou 18. století z česko-bavorského kulturního prostoru. Výsledek svého snažení představilo toto české duo Due Oratori nyní v kostele sv. Terezie v Marktredwitzu. 

Na pozvání česko-bavorského barokního festivalu zde prezentovali to, co shromáždili při svých rešerších v archivech, a dále díla neznámých skladatelů, která ve svém kompozičně-řemeslném provedení v ničem nezaostávají za tzv. mistrovskými díly. Například jména skladatelů jako jsou Václav Vodička, Johann Matthäus Leffloth a Friedrich Albert Ludwig Baptiste nejsou v programech příliš často k vidění. Leffloth působil v okolí Norimberka a měl pověst jako kapelník na ruském dvoře, zemřel však již velice mlád. Rodiče Baptisteho byli umělci na pařížském dvoře, museli však jako hugenoti opustit Francii a odešli do Oettingenu. 

Díla Lefflotha a Vodičky okouzlují svou lehkostí, která šíří radost, svými dialogy flétny a cembala a vynikající souhrou obou umělců. Vodičkova sonáta v e-moll byla vynikajícím zahájením hudební cesty po blízké vlasti. Lefflothův Concerto v d-dur pro cembalo a flétnu hravě prolétl kostelní lodí a posluchači tak na několik nádherných okamžiků mohli zapomenout na všední starosti. Baptisteho sonáta v d-moll zněla trochu klidněji a zamyšleněji. Ondřej Bernovský při ní zavřel víko svého cembala, aby lépe vynikl zvuk příčné flétny. Jasnost melodií odvedla posluchače od každodenního hluku a hektiky vnějšího světa před kostelem. 

Druhou část koncertu zahájila sonáta v es-dur pro cembalo od Františka Xavera Duška. Tento český skladatel byl žákem profesora Habermanna a Wagenseila ve Vídni a je považován za prvního učitele klavíru v Českém království. Vydal dva svazky klavírní školy, které je možné zahrát na cembalo, hammerklavier nebo klavichord. Hravě působí skladba v tempu allegro a vyvolává dobrou náladu. Larghetto con espressione působí zamyšleněji a váhavěji, ani ne tolik virtuózně a přesto velice vlídně. O dalším díle od Johanna Antona Filse se posluchači dozvědí jen to, že vznikl již v období přechodu ke klasicismu. Trio v d-dur č. 6 pro cembalo a flétnu získalo svůj zcela jedinečný charakter díky souhře flétny a cembala, které jako klávesový nástroj i díky drnkacím pasážím nabízí při poslechu mimořádný akustický zážitek. 

Na závěr zahráli tito mladí umělci skladbu od Carla Philippa Emanuela Bacha: Sonáta v g-dur pro cembalo a flétnu provázela lehký, poklidný přechod do nedělního večera. Prsty obou aktérů jen tak zlehka poletovaly po dírkách a klávesách, a vděčné publikum znovu poděkovalo mohutným potleskem. 

Zdroj: Matthias Kuhn, Frankenpost, 26. 9. 2019