Diskuze k výstavě “Zapomenuté dědictví III – Češi a Němci ve 20. století”, 14. 11. 12

“Česká strana se dlouho vyhýbala diskuzím o nejtěžších časech česko-německých vztahů – dnes se s tímto tématem otevřeně operuje” – chválil nápad výstavy “Zapomenuté dědictví III – Češi a Němci ve 20. století ve stínu dvou totalitních režimů” přítomný učitel gymnázia z České republiky. Mezi mnoha českými účastníky diskuze byla i skupinka žáků z Českých Budějovic, kteří se ve dvoudenním workshopu v CeBB věnovali tématu “Češi a Němci ve 40. letech 20. století.

Autoři na úvod zdůraznili, že prezentace objasňuje ve svém rozsahu a s pomocí použitých dokumentů jen výřezy z nesmírně těžkých desetiletí v období od první světové války až po sjednocení. “Výstava má podnítit diskuzi a vyrovnání se s minulostí”, doplnil účel výstavy Dr. Pavel Suk a nabídl také možnost zapůjčení výstavy školám a kulturním zařízením.

Během velmi živé a přes dvě hodiny trvající diskuze se ke slovu dostali mnozí z posluchačů. Kromě konkrétních otázek, přičemž některé z nich byly položeny i přes facebook, bylo pro jednoho návštěvníka důležité, vyjádřit svůj odlišný postoj k dějinným událostem v sousední zemi, zejména pak k tématu odsunu.

Otázka, kde leží ohnisko konfliktu mezi Čechy a Němci, kteří předtím podle všeho žili v harmonii, směřovala k domněce, zda již ve 20. letech v období první republiky nepanovalo mezi oběma národy napjtaté rozpoložení, které se později vystupňovalo. Jako spouštěč se ale nedá určitě označit pouze jeden fakt. Důvodem nebylo ani tak znevýhodnění německé menšiny, jako následek hospodářské krize ve 30. letech, která zapříčinila následnou nezaměstnanost a sociální problémy, jejichž výsledkem byl vzestup nacionalistických stran v Německu a sousední zemi.

To, co bylo Čechům r. 1938 po vpádu nacistů a po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava německými okupanty způsobeno, vysvětluje mnohé z toho, co se po konci 2. světové války vztahuje k tématu “vyhnání”, které bylo během diskuze mnohokrát zmíněno. Po válce v květnu r. 1945 došlo k tzv. “divokému” odsunu, po němž od února 1946 následoval “spořádaný” transfer. Během diskuze potvrdili oba autoři výstavy, že zejména při prvním odsunu zakusilo německé obyvatelstvo hrůzy, o kterých se dnes v Česku již otevřeně hovoří. České občanské hnutí Antikomplex přispělo svými intenzivními výzkumy, obsáhlou dokumentací a veřejnými debatami k tomu, že se informace o problematice odsunu Němců a zničení mnoha rodných míst zpracovávají a často se o nich diskutuje.

Mnohé události po začátku komunistické vlády po volbách r. 1946 byly během dvouhodinové diskuze zmíněny jen letmo. Mluvilo se i o aktuálním problému krajských říjnových voleb v Česku, ve kterých získala komunistická strana přes 20 % všech hlasů a stala se tak po sociálních demokratech druhou nejsilnější stranou. Autoři výstavy vysvětlují, že problém je mimo jiné v tom, že mladí lidé často nemají znalosti o komunistické éře. Znají 40 let jejich vlády pouze ve zlehčené verzi z televizních seriálů a proto si tu dobu nepředstavují nijak dramaticky. Třeba že se musely stát dlouhé frotny na potraviny, lidé byli sledováni a nemohlo se jezdit na západ. Zejména proto jsou výstavy jako je tato velice důležité pro mladé lidi, kteří by jako zodpovědní občané Evropy měli znát své vlastní dějiny a dějiny svých sousedů.

Ke konci diskuze byla položena ještě jedna otázka: “Jaké to je být Čechem, Němcem?”. Dnes už můžeme díky bohu říci, že jsme Evropané. Je to perspektiva, pod kterou si všichni v sále dokázali něco představit, zejména pak mladí lidé, narození po roce 1990, v době, kdy totalitní režimy patřily již k minulosti.