Mluvme o Evropě

„My jsme světu otevřená a pohostinná vysoká škola“, zdůvodňuje Andrea Klug, prezidentka Východobavorské technické vysoké školy Amberg-Weiden pozvání obou Pro-Evropanů, „tuto pódiovou diskuzi vnímám také jako důkaz naší pozice.“

Spolu s kooperačními partnery Centrem Bavaria Bohemia (CeBB) v Schönsee a Západočeskou univerzitou Plzeň byl záměr nabídnout před volbami do Evropského parlamentu studujícím fórum k formulování jejich představ o Evropě: „Otázky, které hýbou mladými lidmi v Evropě osmadvacítky, na pozadí Brexitu, sílícího nacionalizmu, uprchlické krize a krize Evropy.“ Také aby se nezapomnělo na velké množství pozitivních vymožeností, které právě studenty spojují přes hranice: „Svoboda ve studiu, praxe a umístění na evropském pracovním trhu.“

Moderátor profesor Bernt Mayer, děkan Fakulty ekonomiky podniku, společně s kompetenčním centrem Bavorsko-Střední Evropa při OTH je ten, který bude usměrňovat rozmluvu, které se účastní kolem 50 hostů, mezi nimi 25 z východočeských Pardubic. Hospodářský psycholog se pokusil kriticky vysledovat motivaci současných konfliktů: „Jak se chovají Britové, co se děje v Maïarsku?“

Pro druhou otázku je Riedl ideálním partnerem do diskuze. Je profesorem na vysloveně malé, ale vybrané Středoevropské univerzitě v Budapešti, kterou již Václav Klaus nechtěl v Praze mít, protože se mu zdála příliš levicově liberální a kterou právě ministerský předseda Viktor Orbán z Maïarska vyhání. Zprostředkování předností občanské společnosti, které podporuje mecenáš George Soros, je zjevně v rozporu s jeho autokratickým stylem vládnutí. Riedl, který vyrostl v Etzenrichtu, přes USA se dostal na CEU, kde je vedoucím Centra náboženských studií, ženatý s Maïarkou, požehnaný dvojjazyčně vyrůstajícími dětmi, bude proto v budoucnu muset zřejmě dojíždět do Vídně, aby mohl pokračovat ve své pedagogické činnosti.

S historickým a silně katolickým akcentem sleduje lajcizovaný kněz a bývalý ministr Daniel Herman situaci v Evropské unii. Herman musel na osudu vlastní katolicko-židovské rodiny poznat, co to znamená, když se nacionalizmus a rasizmus stanou vodítky evropské politiky. Výsledek, mnohamilionová vražda a vyhnání, byly zakládacím motorem evropského sjednocení. Předseda sdružení Ackermanngemeinde na české straně požaduje proto zpětné uvědomění si společných hodnot: „Evropa hledá vlastní duši.“ Vlastní identitu je třeba najít v židovsko-křesťanské tradici. Na dotaz našich novin ale také říká: „Islám patří do stejné rodiny, zde se musí jasně rozlišovat mezi náboženstvím a islamizmem.“

Některým posluchačům a Riedlovi samotnému se zdá být teologický přístup k Evropě vzhledem k triviálním problémům příliš vysoko nasazen: „Začíná to u politiky vzdělávání“, Riedl požaduje více vědomostí o sousedech jako základ pro vzájemné porozumění: „Když jsem přišel do Maïarska, zpozoroval jsem, že jsme se ve škole neučili ani slovo o našich sousedních zemích.“ A ignorance přetrvává: „Zpravodajství německého tisku o střední východní Evropě je katastrofa – ale když Trump zakašle, pak to stojí všude velkými písmeny.“

Riedl, který v souvislosti s programem Erasmus udržuje kontakty s příliš haněnou bruselskou byrokracií, vystavuje úřadům EU celkově dobré vysvědčení: „I při uprchlické krizi přicházely od Evropské komise rozumné návrhy.“ Podle něj jsou to národní vlády, které blokovaly řešení: „My máme kolem čtyř milionů Erasmus studentů“, chválí kontinentální výměnu, „a tam jdou evropské peníze.“ Namísto toho mluvili politici při každé příležitosti o EU špatně: „Přitom je Maïarsko jedním z největších příjemců.“ Tuto neupřímnost by občané neměli nechat projít.

Herman nevidí žádnou rozumnou alternativu k Evropské unii, požaduje ale zlepšení institucí ve smyslu katolického sociálního učení: „Musíme si znovu vzpomenout na subsidiaritu“, kterou zakotvili křesťansko-demokratičtí otcové zakladatelé – tedy omezení Bruselu na hlavní vůdčí linie bezpečnostní a zahraniční politiky. A jako závěrečné slovo cituje český ministr mimo službu zemřelého prezidenta – spisovatele Václava Havla: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, nýbrž jistota, že něco má smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Zdroj: onetz.de | Jürgen Herda