Vzpomínky v dialogu – Narativy na hranici

Kateřina Kovačková je germanistka a vysokoškolská pedagožka, která se již řadu let zabývá osudy pamětníků, jejichž životy zásadně poznamenal konec druhé světové války. Těžiště knih Mai 1945 in der Tschechoslowakei  a  Böhmisches. Allzu Böhmisches? , které z rozhovorů vznikly, tvoří vyprávění Němců z českých zemí – často těch, kteří byli po roce 1945 vysídleni, ale i těch, kteří v Československu zůstali a procházeli složitými poválečnými procesy.

Ve své přednášce autorka dokázala, že paměť není pouhým záznamem minulosti, ale živým, interpretovaným a kulturně podmíněným procesem. Že vyprávění není pouhým odrazem minulosti, ale také jejím výběrem a interpretací. Tím, co chce pamětník sdílet, co mu dává smysl, a také tím, o čem raději pomlčí.

Zvláštní pozornost byla věnována rozdílům mezi individuální pamětí a kulturně a historicky ustálenými narativy, které se formovaly v českém a sudetoněmeckém prostředí. Toto téma v publiku silněji rezonovalo, protože část publika má rodinné kořeny právě v českých zemích. Také aktuálně probíhající oslavy konce druhé světové války a plánovaný sjezd Landsmanschaftu v Brně byly tématem pozdější debaty.

Většina přítomných se shodla, že narativy jsou potřebné a nelze se jim vyhnout, ale že neméně důležitý je také důraz na Evropanství a na dialog.

„Možná dialog nezačíná tam, kde všichni vyprávějí stejný příběh. Možná začíná tam, kde se naučíme pochopit, proč ten druhý vypráví jinak. Minulost se tím nestane jednodušší. Naopak: stane se složitější. Ale možná se tím stane lidštější, mnohovrstevnatější a méně náchylná k jednoduchým, populistickým heslům. A právě v tom pro mě spočívá smysl takových rozhovorů a smysl zabývat se historií prostřednictvím vzpomínek,“ říká Kateřina Kovačková.