Kájov
Název obce je zřejmě odvozen od osobního jména Káj a znamená dvůr, patřící osobě tohoto jména. Starší výklad však vycházel ze slova “kát se” a označoval tak kající místo, kde kajícníci litují svých hříchů, neboť podle legendy založil na tomto místě jakýsi poustevník dřevěný kostelík, kam přicházelo mnoho poutníků vykonat pokání.
Historie
Po celá staletí byl Kájov poutním místem více méně osamělým. To mu ovšem neubíralo na významu. Od počátku býval sídlem farní správy širokého okolí. První zmínka o kájovské farnosti pochází z roku 1263. (V tomto roce v zakládací listině kláštera ve Zlaté Koruně Přemysl Otakar I. daruje tomuto klášteru poplužní dvůr Kájov s Křenovem, Kladným a Záhorkovem.) Při kájovské faře byla dále škola, hostinec, obydlí hrobníka. Postupně k těmto několika budovám přibývala obydlí farníků, dále pak ve 30. letech tohoto století i domky dělníků, kteří docházeli za prací do papírny ve Větřní (ul. Nový Křenov).
Po určitém stavebním útlumu během 2. sv. války a brzy po ní se v Kájově v určitých intervalech postavily řady rodinných domů a tento vývoj se v posledních 6 letech ještě zrychlil. Vzniká celá síť nových ulic. Obec má svůj úřad (vykonává centrální správu pro dalších 8 osad), poštovní úřad, 1. stupeň základní školy a mateřskou školu, dvě prodejny smíšeného zboží, několik restaurací, síť podniků a některé další služby. Do Kájova jezdí autobusy několika linek různých dopravců, vede sem železnice.
