Eduard Winklhofer
Eduard Winklhofer prezentuje v prostorách Spolku pro umění a řemesla instalace, v nichž se pojí věcnost a existenciální poezie.
Důvěrně známé předměty se stávají v nových souvislostech strohými instalacemi, popř. sochami v prostoru, v napětí a rovnováze.
Dvě z vystavených děl stojí proti sobě jako protipóly: člun s křehkým nákladem ze skla: žárovky, které osvětlují tmu scenérie. Záchytné sítě vedou el. kabel k zásuvkám a tvoří prostor.
Paraván z včelích pláství je záhadným kontrastem. Kdo poručil včelám, aby každý rok znovu sbíraly nektar a přeměňovaly ho na med? Vyrážejí z ticha zimy a spojují bludiště pláství s dárkem přírody.
