Jozef Jankovič: Transformace

Sochař Jozef Jankovič se podílel na generačním nástupu ve znamení informelu a jeho hlavní přínos byl ve sféře asambláže, kde zaujal originálním zhodnocením nalezených objektů. Druhá polovina 60. let pak již byla ve znamení jeho velice originálního návratu k figurální problematice, když začal asambláže propojovat s nalezenými punčochovými kalhotami, všelijak prověšenými díky vlité sádře. Liberalizace druhé poloviny 60. let umožnila, aby začaly vznikat jeho největší instalace s fragmenty deformovaných lidských těl. Oprávněná popularita ovšem trvala pouze do politických změn, které přinesla nastupující normalizace. Situace se pak obrátila – Jankovič byl nežádoucím umělcem. Musíme obdivovat, že přes tuto radikálně změněnou situaci dokázal modifikovat svou tématiku fragmentu lidské figury na aktuální sféru projektového umění. Po politických změnách v roce 1989 získal Jozef Jankovič opět uznání a stal se profesorem sochařství na bratislavské VŠVU a byl jejím prvním rektorem.