Vieux Farka Touré @ 14. ročník festivalu Barvy tónů

V hudebním světě Afriky platí momentálně za nejžádanějšího muže. Dokumentární film o něm přijde brzy do kin, jeho poslední album “Les Racines”, které vyšlo v létě 2022 , právě dosahuje velkého ohlasu. Bylo vydáno u legendární anglické značky “World Circuit”, vydavateli “Buena Vista Social Club”.

Vieux Farka Touré je vlastně mladý Farka Touré. Jeho otec Ali Farka Touré  už se postaral o rozruch začátkem 90. let,  což bylo podporováno jeho spoluprací s Ry Cooderem. Teprve tehdy se jejich albem “Talking Timbuktu” etabloval poznatek, že blues musí pocházet ze severu Mali.  Byla vynalezena kolonka “Desert Blues” , která uvolnila proces, jehož tehdejší spektrum je dobře zobrazeno v asi nejpopulárnějším albu “Desert Blues” (1995).

Může to být dost těžké dědictví, mít tak slavného otce, ověnčeného cenami Grammy. Ale Vieux Farka Touré již dávno nestojí ve stínu svého otce.  Vyrostl v působivého zástupce afrického blues. Jenom ho svojí elektrizací udělal modernějším a městštějším.

Ale popořadě: v polovině devadesátých let minulého století hrál Vieux na bicí u Afela Bocouma, který  je znám až dosud. Na přelomu tisíciletí studoval na Vysoké škole v Bamaku čtyři roky hru na kytaru. Potom jezdil na turné s Toumani Diabaté, až do dnešní doby známým hráčem kora.  A byl to právě Toumani, kdo nakonec přesvědčil otce Tourého, aby nechal svého syna stát se hudebníkem, protože se pro něj vlastně počítalo s prací u armády. Rychle následovala vystoupení v Af rice, Evropě a Severní Americe. Velký posun v kariéře zaznamenal Vieux Farka Touré v roce 2010 díky svému vystoupení v televizi při zahajovacím koncertu na Mistrovství světa ve fotbale v Jihoafrické republice. Na svých dosud deseti vydaných albech si šikovně vybíral spolupráci, mimo jiné s Johnem Scofieldem, Idanem Raichelem, skupinou Khruangbin nebo se svými mentory Toumani Diabaté a Afelem Bocoumem.

Nyní se Vieux se svým triem vrací zpět ke svým kořenům, které propojují tradice západoafrického zpěvu a afroamerické bluesové kytary. Zároveň Vieux  vyvinul svoji vlastní interpretaci virtuózního kytarového stylu, při němž pravá ruka hraje jak basy tak i melodii a vytváří hypnotický obraz call-and-response mezi kytarou a uvolněným zpěvem. Jeho hudba hovoří o staré kultuře a současném duchu. Je působivá a introspektivní a přesto tančí radostí. Zdá se nemožné, poslouchat ohlušující a rytmická grooves, aniž by se člověk v tomto světě úplně ztratil.

“Čas od času, když má člověk štěstí, stane se svědkem live performance, které všechno ostatní odsune do stínu.”
(The Independent o Tourého koncertu v Queen Elizabeth Hall)

Obsazení:

• Vieux Farka Touré – zpěv, kytara
• Marshall Henry – basa, zpěv
• Adama Koné – bicí, perkuse, zpěv