V meziprostorech spočívá naděje

Barbara Wimmer-Bulin a Tabea Wimmer

Obě umělkyně, matka a dcera, ve svém uměleckém dialogu diskutují o otázce smyslu života, konečnosti a budoucnosti.

Na výstavě budou k vidění umělecké objekty, které zčásti slouží také jako nosiče šperků. V puklém kameni vyrůstají rostliny z kovu (stříbro, zlato a měď), člověk je může otrhat a nosit, ozdobit se symbolem naděje – jako pocta životu, nebo naději, že i v kameni klíčí život.

Proti objektům s ozdobami stojí velkoformátové fotografie, které surreálně vzbuzují otázky, jako třeba: je člověk tvůrce nebo ničitel? V koloběhu mezi pomíjivostí a narozením kvete plný život. Existují zde meziprostory, ve kterých spočívá naděje.

Tabea Wimmer studovala na Akademii výtvarných umění v Mnichově u Prof. Hermanna Jüngera umění zlatotepectví a získala mimo jiné stipendium Německé akademické organizace pro výměnu studentů do Toga a Mnichovskou cenu za užité umění.  Aktuálně žije a pracuje u drsného pobřeží Atlantiku na jihovýchodě Portugalska. Má za sebou četné výstavy v Německu i zahraničí a také mnohé její práce byly  ověnčeny cenami.

Barbara Wimmer-Bulin studovala etnologii a sociologii na Univerzitě Tübingen a od roku 2011 pracuje jako umělecká fotografka na volné noze, od roku 2021 také jako lektorka na katedře nauky o médiích a také jako vědkyně v oblasti kultury a sociálních věd, rovněž  píše eseje.