Bezeslov

Galerie Klatovy / Klenová, příspěvková organizace Plzeňského kraje, ve spolupráci s Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity, Centrem Bavaria Bohemia (CeBB) v Schönsee, spolkem Comicmuseum Erlangen e. V. a Českým centrem Mnichov srdečně zve na výstavu Beze slov, prezentující výsledky česko-německého komiksového sympozia probíhajícího na Klenové ve dnech 25. až 29. srpna 2025.

Umělci:

• Helena Baumeister
• Gregor Hinz
• Maximilian Hrstka
• Martin Schütz
• Kristýna Škoumalová
• Ttereza Šíklová
• Burcu Türker
• Barbora Voštíková
• Moritz von Wolzogen

Kurátoři:

• Petra Mazáčová
• Václav Šlaich
• Michal Lazorčík

Projekt se koná s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti.

BEZ BUBLIN A BEZE SLOV

Češi a Němci ušli za těch několik století velmi složitou a také pestrobarevnou společnou minulostí. Byli sousedy milovanými i nenáviděnými, přijímali se navzájem do rodin, sdíleli společné radosti a starosti a také se vždy uměli domluvit. Někdy česky, někdy německy, ale téměř vždy také beze slov. Němčina, svého času angličtina střední Evropy, zněla kdysi českými zeměmi v úředním jazyce, ve školách, … Také knihy byly psány převážně v němčině. Vládu nad Českou kotlinou držel v rukou po většinu období, jež nazýváme novověk, panovnický rod, jehož mateřštinou byla němčina. Češi si na svoji vlastní samostatnou českojazyčnou přítomnost museli dlouhou dobu počkat a vydobýt si ji na pozadí hořkých geopolitických změn doby, kterou jsme pojmenovali dobou moderní.

Česko-německé komiksové sympózium letos slaví svoji první dekádu. V roce 2015 se poprvé ve vile Paula na Klenové sešlo devět komiksových tvůrců z České republiky a z Německa, aby spolu s námi mohli začít tvořit novou kapitolu doby současné. Doby kosmopolitní, nezkažené předsudky a strachem z neznámého, nebo cizího. Není náhodou, že jsme jako první téma zvolili příběhy z naší společné historie, které protnuly životy a smrt našich hrdinů na hranicích železné opony. Tento násilný předěl mezi územím svobody a teritoriem totality v druhé polovině 20. století dokonal dlouhodobý rozpad vztahů mezi Čechy a Němci a definoval podobu jejich vlastních životů – násilně přervaná pouta, zmařené návraty či pokusy o opětovné shledání…

Od roku 2015 se setkáváme každé dva roky na stejném místě. Letos již pošesté, a i když nejčastěji na tomto setkání zní paradoxně angličtina, můžeme si vždy na konci sympózia říct, že si rozumíme nejen díky verbálnímu konsenzu, ale také beze slov. Rozhodli jsme se proto při příležitosti oslavy jedné dekády česko-německého komiksového sympózia zvolit takové zastřešující téma, které má potenciál obsáhnout myšlenku, která nás ke vzniku sympózia vedla. Tou myšlenkou je hledání společných témat mezi Čechy a Němci, dvěma národy se společnou minulostí, přítomností a budoucností, v níž si snad opět budeme rozumět beze slov.

Příběhy bez bublin jsou jedna z nejtěžších komiksových disciplín. Vystavět a ztvárnit příběh beze slov tak, aby byl srozumitelný, a přitom neztratil spád a vtip, dá svému tvůrci pořádně zabrat. A nejen svému tvůrci, ale i čtenáři, který si domýšlí, hádá, a dokonce do příběhu vkládá kus své vlastní fantazie a stává se tak v podstatě spolutvůrcem. Čtení se tak de facto stává samostatným tvůrčím procesem.

A jak se jednotliví tvůrci poprali s tak obtížným a tentokrát také ničím neomezeným úkolem? Jsme moc rádi, že si ani letos nemusíme lhát do kapsy ohledně kvality komiksů, a to i přes to, že se sympózia opět zúčastnilo velké procento čerstvých absolventů, či teprve studentů. Jednou z takových mladých talentů je i Kristýna Skoumalová, která ve svém příběhu Inspirace poodhalila sama sebe a svůj vztah k umělecké tvorbě, k přírodě, která ji inspiruje, i k vlastní fantazii plné kouzelných pohádkových postav. V obdobnou pohádkovou bytost se změnil také hlavní protagonista povídky beze slov Brouk v hlavě od další studentky Terezy Voštinkové. V téměř kafkovském surreálném příběhu autorka stírá hranice mezi realitou a fantazií, stejně jako další autor Moritz von Wolzogen. Moritz nás vzal do hloubi svých nepolapitelných vzpomínek se svým komiksem Střípky, který uvedl zastřešujícím citátem spisovatelky Ilse Aichinger: „Paměť se snadno roztříští, když se ji snažíte ovládat.“ Svým zábavným způsobem souvisí nepřímo s pamětí také komiksový příběh Apfelbaumkinder, v němž Gregor Hinz explicitně a přitom jinotajně (a beze slov) zachytil motiv lásky k umění, k alkoholu i svému bližnímu. Také Max Hrstka přistoupil k zadání s humorem. Ve svém příběhu beze slov se tak mohl plně soustředit na epickou bitvu v útrobách rozbité karmy nejen v materiálním, ale i v duchovním rozměru. Autorka Burcu Türker zvolila jako určující prostředí pro vyprávění beze slov (avšak nikoli bez bublin) podvodní svět, který nás postupně pohltí svojí barevností stejně jako rybky hlavní hrdinku. Také v příběhu Terezy Šiklové nás s hlavní hrdinkou pohltí prostředí. U Šiklové však jde o letní noc, která nás často svádí z různých důvodů k insomnii – ať již jde o zvuky linoucí se z otevřeného okna, nebo o tropické horko, uvězněné mezi rozpálenými zdmi bytu… Také Helena Baumeister zvolila pro svůj příběh motiv bezesné noci, které však nepředcházelo horko, ale hluboká partnerská krize. Bezeslovná noc inspirovala také posledního účastníka Martina Schütze. V jeho podání se na první pohled zcela banální cesta večerním autobusem plným lhostejných „mobilních zombies“ mění na mysteriózní setkání na hraně reality a snu.

Letošní ročník se od těch předchozích liší. Zatímco u Fausta, Superhrdinů z východního bloku či u Klostermanna se umělci museli víceméně držet příběhové linie, Matka Příroda či Skrytá místa jim daly více prostoru k tomu, aby se více zamysleli nad svým postojem k problematice. Téma bez bublin však zcela setřelo jakékoli hranice a stalo se tak novým experimentem, jak naložit s bezbřehou, byť němou, volností. Ta nekonečná svoboda mne trochu děsila, snažila jsem si představit, jak budeme dále pracovat s nesourodými příběhy, které nutně musely přijít. A přišly. A překvapily. Pojila je citlivost, vnímavost i nadhled, s jakým k příběhům všichni účastníci přistoupili. Udivilo mne, s jakou lehkostí se všechny komiksy zřetězily, navázaly jeden na druhý pomocí nějakého detailu. Jako kdyby dlouholetí přátelé hráli hru na asociace. Češi a Němci… a možná je i toto letošní sympózium takovým malým zhmotněním přání, abychom se ze společné minulosti poučili, nechali staré křivdy pohřbené, a aby se ta naše společná budoucnost beze slov stala brzo skutečností.