František Maxmilián Kaňka

František Maxmilián Kaňka (19. srpna 1674 Praha-Staré Město – 14. července 1766 Praha-Staré Město) byl český barokní architekt.

Vyučil se v pražské huti svého otce Víta Václava Kaňky, později studoval v Itálii a Vídni. Po návratu ze zahraničí spolupracoval s Giovannim Battistou Alliprandim, Janem Blažejem Santinim-Aichelem, prováděl také stavby podle projektů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Stal se měšťanem na Starém Městě s bytem v Dlouhé ulici, kde provozoval také pivovar. V roce 1709 spolu se sochařem Františkem Preisem usiloval o zřízení pražské Akademie umění, ale neuspěli. Přátelil se a spolupracoval s malířem Václavem Vavřincem Reinerem a sochařem Matyášem Bernardem Braunem.

Úspěšně prováděl úpravy zámků, paláců a chrámů, v roce 1724 byl jmenován císařským architektem. Pracoval pro řády augustiniánů, jezuitů a cisterciáků, dále pro šlechtické rody Valdštejnů, Černínů, Mansfeldů, Pachtů, Trautmansdorfů a Vrtbů, z čehož měl nemalé příjmy. Pro rod Kinských postavil v letech 1721–1723 zámek Karlova Koruna u Chlumce nad Cidlinou.

Navazoval na klasicistní formu baroka, kterou poznal u G. Alliprandiho. Postupně se stal nejproduktivnějším architektem českého baroka, po Santinim a Dientzenhoferech patřil též mezi nejvýznamnější české architekty. Svou prací přispěl ke zdomácnění baroka v české architektuře.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Maxmili%C3%A1n_Ka%C5%88ka