Christoph Dientzenhofer
Dientzenhoferové se přistěhovali kolem roku 1675, stejně jako mnoho rodin v 17. století v této oblasti, z Horního Bavorska. V roce 1678 je doložen spolu se svými bratry a sestrou Annou v Praze, v roce 1686 jako občan Prahy-Kleinseite. Jeho manželka vlastnila dům “zu den 2 Turteltauben” na Malé straně v Praze. Své vzdělání nalezl v Praze pravděpodobně v okruhu vrchních italských stavitelských mistrů, kteří v té době určovali stavitelství, snad u Jana Dom. Orsi de Orsini nebo Luragos. Poté se s ním setkáváme ve službě jeho švagra Abry. Leuthnera při stavbě kláštera ve Waldsassenu (1685-90). Zde se setkal, pokud ne již dříve v Praze, s pro Čechy novým, klasicko-střídmým formálním jazykem Jeana Baptisty Matheye, rodáka z Burgundska, který byl do Prahy povolán v roce 1675.
Od roku 1689 vedl jako samostatný stavební mistr klášterní budovu benediktinského kláštera v Teplé. Kolem roku 1690 prý odcestoval do jižní Francie, aby tam z pověření stavitele zaznamenal svatyni Máří Magdalény, podle jejíhož vzoru postavil roku 1692 kapli na Skalce u Mníšku. V letech 1698-1701 vystřídal Leuthnera ve funkci stavitele pevností v Chebu, poté se stal stavitelem pevností v Praze. V následujících letech byl velmi aktivní jako stavitel kostelů v Praze a v Čechách. Ve skupině kostelů, které mu lze připsat, vzniká specificky český styl nejbohatšího, křivolakého pohybu stěn a kleneb, v němž jsou italské vzory Francesca Borrominiho a Guarina Guariniho transformovány do jeho vlastního formálního jazyka.
Těžký architektonický styl, který v Praze vytvořili v 17. století horní Italové, tak byl překonán ve prospěch rozjímavého pozdního baroka. Za zmínku stojí následující kostely: 1702 (snad dříve) až 1711 klášterní kostel ve Wobořišti (Obřoiště) u Příbrami, 1705-12 (snad započato 1699) hradní kostel ve Smiřicích, 1707-12 svatá Klára v Chebu a jako dva nejvýznamnější kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze (1703-11) a klášterní kostel v Břevnově u Prahy (1709-15). Kostel svatého Pavla na Zderaze na Novém Městě pražském, postavený v roce 1715, se již nedochoval a na staroměstském prospektu je vidět jen nezřetelně. Od roku 1716 až do své smrti působil Dientzenhofer v pražské Loretě na Hradčanech, kde postavil průčelí a kostel, kromě toho byl fortifikačním architektem, postavil Bruskator na Belvederu (1720).
Jako majitel tří pražských domů byl podle závěti po své smrti poměrně zámožným a váženým mužem. Neuměl číst ani psát, ale podoby jeho církevních staveb se rozšířily i za hranice Čech. Jeho bratr Johann je přenesl do Franků, kde Balthasar Neumann dovedl své myšlenky ke konečnému zralému stavu. V Horním Bavorsku na ně ve svých stavbách neméně významně navázal Johann Michael Fischer.
