Farní kostel sv. Václava Žinkovy
Velmi významným způsobem jsou tu ovšem zastoupeny barokní památky. Dominantu městyse tvoří monumentálně pojatá budova farního kostela sv. Václava s bohatou venkovní i vnitřní sochařskou výzdobou. Na místě původního středověkého kostela, který roku 1734 (podle jiných údajů již roku 1684) vyhořel, ho v letech 1735–1736 nechala postavit majitelka žinkovského panství hraběnka Maria Theresia z Vrtby, rozená von Steinau.
Za projektanta vrcholně barokní přestavby je pokládán František Ignác Prée. Kostel je vybudován na podélném půdorysu s ústředním čtvercovým prostorem východní části lodi, mělkými bočními kaplemi, pravoúhlým, na šířku situovaným kněžištěm a jemu odpovídající krátkou západní částí lodi a s věží v ose kněžiště, v jejímž přízemí je umístěna sakristie. Hlavní západní průčelí je konvexně-konkávně zvlněné, členěné dvojicí pilastrů se štukovými hlavicemi, završené konkávně prohnutým trojúhelníkovým štítem. V supraportě nad kamenným vstupním portálem je reliéf Zavraždění sv. Václava. Nad oknem se nachází latinský nápis obsahující jméno Marie Therezie z Vrtby jako iniciátorky přestavby a letopočet 1735. Alianční znak hraběnky zdobí jižní vchod. Boční stěny kostela jsou členěny pásy v omítce. Centrální vnitřní prostor je sklenut mohutnou plackou dosedající na pilastry okosených nároží, kněžiště a západní část lodi má valenou klenbu s výsečemi, boční kaple jsou zaklenuty valeně.
Zařízení kostela je jednotné, povětšinou z doby jeho výstavby. Uplatnili se zde významní umělci své doby. Kostel má pět oltářů – hlavní sv. Václava a boční sv. Rodiny, sv. Vincence Ferrerského, sv. Jana Nepomuckého a sv. Michaela Archanděla. Jejich sochařská výzdoba a další volně umístěné sochy jsou dílem talentovaného umělce Lazara Widemanna (1697–1769), který dlouhodobě pracoval pro rod hrabat z Vrtby na jejich panstvích (Křimice, Žinkovy, Konopiště). Na malířské výzdobě se podílel další významný umělec František Josef Lux. Vytvořil obrazy na oltářích sv. Jana Nepomuckého a sv. archanděla Michaela a další dva obrazy zavěšené v lodi v bohatě vyřezávaných rámech. Kvalitní barokní práce představují též kazatelna a mramorová křtitelnice. Zajímavostí interiéru je skleněná rakev s ostatky sv. Theodora na oltáři sv. Jana Nepomuckého. Relikvii vyzvednutou z římských katakomb získala hraběnka Maria Theresia z Vrtby roku 1708 darem od papeže Klementa XI.
Značná pozornost byla rovněž věnována okolí kostela. V ohradní zdi na západní vstupní straně byla postavena dvojice čtvercových kaplí s okosenými nárožími. Po obvodu zdi jsou rozmístěny dekorativní vázy a bývaly zde rovněž sochy andílků. Pilíře vstupů zdobí sochy sv. Jana a Pavla (západní strana), sv. Vendelína a sv. Theodora (východní strana) a sv. Notburgy a sv. Tekly (severní strana), ochránců proti bouři, krupobití, hladu, moru, válce, nepokojům a světců, kteří se těšili zvláštní úctě ve vrtbovském rodě, což platí zejména o sv. Theodorovi. Ne náhodou je právě jeho socha označena letopočtem 1768 a jménem autora, jímž byl opět Lazar Widemann. Ten vytvořil rovněž sochu Panny Marie Neposkvrněné (Immaculaty) situovanou v prostoru náměstí před východní stranou kostela. Jde o velmi kvalitní pozdně barokní práci. Vysoký podstavec má půdorys oválu se čtyřmi vystupujícími zvýrazněnými nárožími. V horní části jej zdobí rokaje a boltcové konzoly s hlavičkami andílků. Na vrcholu stojí socha Immaculaty s Jezulátkem zabíjejícím kopím draka plazícího se po zemi. Na západní straně podstavce je erb hrabat z Vrtby odkazující na objednavatele sochy i další sochařské výzdoby exteriéru kostela, jímž byl pravděpodobně Jan Josef z Vrtby (1713–1782). Od roku 2011 probíhá postupná renovace soch v exteriéru kostela. Jejím výsledkem jsou zatím restaurované sochy sv. Jana a Pavla a replika jednoho z nedochovaného souboru andílků, vytvořená podle dochované historické fotografie.
