Areál hradu a zámku Zbiroh
Zbirohu dominuje areál hradu a zámku. Jeho nepřehlédnutelným symbolem je přes 20 metrů vysoká válcová hláska (okrouhlý bergfrit), která na hradním vrchu vznikla zřejmě již ve druhé čtvrtině 13. století. Součástí tzv. horního hradu, který patří mezi nejstarší šlechtické hrady v Čechách, je zdivo gotického paláce ze 14. století. Hradní nádvoří sevřené pěti nestejně velkými křídly proměnlivého stáří má nepravidelný tvar. V jeho středu se nalézá skalní výchoz, místo, kde byla založena původní hradní hláska. Součástí někdejšího hradu je i kaple Nanebevzetí P. Marie, která vznikla již ve 14. století za Rožmberků, za Hanuše Kolovrata prošla přestavbou. Roku 1735 byla povýšena na „veřejnou kapli“. Jádro gotického hradu chránilo ze západní strany opevněné předhradí s velkou nárožní baštou vyzdviženou na jihozápadě. V druhé polovině 15. století byl hradní fortifikační systém nadále zdokonalován. V druhé polovině 16. století se hrad za Lobkoviců proměnil v renesanční zámek. Roku 1599 byla u hradu založena obora, daňčí a jelení. Po požáru ve třicátých letech 17. století byl zámek barokně přestavěn a v duchu tohoto stavebního slohu prošel další úpravou i v následujícím století. Po osudné bitvě na Bílé hoře v listopadu 1620 se objekt stal žalářem pro významné politické provinilce. Internováno zde bylo i několik představitelů povstání z roku 1618. Roku 1722 se na zámku připomínají pouze byty úředníků. Ve třicátých letech 19. století správu nad zbirožským zámkem převzal horní úřad, který v letech 1845–1854 realizoval jeho přestavbu pro potřeby císařských úřadů – okresního a berního. V šedesátých letech 19. století celý zámecký areál zakoupil průmyslník Bethel Henry Strousberg. Nový majitel se nedlouho poté vehementně pustil nejen do rozšiřování svého průmyslového impéria, ale i do přestavby zámeckého sídla. Strousbergova přestavba zámku realizovaná na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století v novorenesančním duchu podle návrhu architekta A. Ortha výrazně ovlivnila jeho dosavadní vzhled. Stavební práce se soustředily především na úpravy dolního hradu. Ve zdech horního hradu vznikl velký sál vybavený skleněnou střechou a při jižní a západní straně zámku byly založeny terasy. Do té doby v zámku umístěné úřady byly přeloženy do města a blízké osady Švabín. Roku 1875 znenadání přišel Strousbergův krach a nedlouho poté zbirožské panství zakoupil kníže Josef Colloredo-Mansfeld.
Dřívější využítí
Prostředí zdejšího panského sídla si oblíbila řada význačných osobností kulturního života 19. a počátku 20. století. Patřil mezi ně i malíř Alfons Mucha, který zde v letech 1912–1928 ve Skleněném sále pracoval na světově proslulém cyklu Slovanská epopej. Rod Colloredo-Mansfeldů držel zbirožský zámek od roku 1879 až do čtyřicátých let 20. století. Za knížecí éry zdi hradu v prvé řadě sloužily jako kanceláře panství, a jak se uvádí v dobovém popisu regionu, „přicházela sem rodina knížecí ku krátkému pobytu v čas lovů.“ V letech 1943–1945 zámek sloužil k ubytování příslušníků zbraní SS. V období po druhé světové válce se zbirožský hrad a zámek staly sídlem vojenské posádky, která zde setrvala až do devadesátých let 20. století.
Dnešní využití
Opuštěný komplex budov i se zámkem na počátku nového milénia získal nové využití. Ze zbirožského hradu a zámku se stalo vyhledávané gastronomické a relaxační centrum, prostory někdejších kasáren obsadila historická a také moderní hasičská technika. Areál zámku kromě hlavního objektu s věží gotického hradu doplňuje kašna, sochy granátníka, putti a lvů, vyhlídka, terasy, balustrády a především park (původně realizovaný podle projektu G. Meyera), který stejně jako mnohé budovy prochází v posledních letech náročnou revitalizací a obnovou.
