Kostel sv. Prokopa a klášter žebravého řádu trinitářů Štěnovice

Na základě Tereziina rozhodnutí byla sýpka během let 1747–1753 přestavěna na kostel sv. Prokopa s půdorysem řeckého kříže, na nějž východním směrem navazoval malý klášter žebravého řádu trinitářů. Obě stavby jsou kryty společnou střechou. Interiér kostela vyzdobil malbami na omítce plzeňský malíř František Julius Lux. Mezi malbami vyniká vyobrazení Nejsvětější Trojice a alegorické postavy ctností. Ke klášteru a kostelu přiléhala z jihu velká zahrada táhnoucí se podél čižické silnice a končící u dosud existujícího hřbitova. Klášter byl určen pro tři kněze a jednoho řádového bratra, měl jedno patro a podkroví. Již v roce 1783 byl však klášter na základě rozhodnutí císaře Josefa II. o likvidaci žebravých řádů zrušen. V letech 1788–1896 se v budově kláštera nacházela škola. Na budově byla pravděpodobně původně umístěna věžička s hodinami, zbořená roku 1811. Hodiny z věže byly prodány již roku 1809 v aukci. Na střeše kostela zůstala zachována cibulovitá, plechem pobitá vížka. Poté, co byla štěnovická lokálie roku 1857 povýšena na farnost, stal se kostel sv. Prokopa farním kostelem a bývalý klášter byl přeměněn na faru.