Farní kostel sv. Jakuba Staršího Nepomuk

Nepomucký farní kostel sv. Jakuba Staršího je poprvé zmiňován v roce 1334, ale existoval pravděpodobně již od dvanáctého století, kdy vznikl i nedaleký cisterciácký klášter Nepomuk, ke kterému náležel. Po vypálení kláštera husity v roce 1420 měli patronát nad kostelem majitelé Zelené Hory, z nichž nejznámější byli Šternberkové. V roce 1630 byl farní kostel povýšen na děkanský. Šlo o strategicky důležitý objekt. Celé návrší, na němž se kostel vypíná, bylo obehnáno hradební zdí, za níž se nacházel do 19. století hřbitov. Hradební zeď byla zpevněna baštami, přičemž pozůstatky tří se zachovaly na západní straně bývalého hřbitova. Postranní dvě bašty byly polokruhové, zatímco prostřední měla čtvercový půdorys. Do čtverhranné bašty byla roku 1677 vestavěna barokní kostnice. Stavba měla cihlový štít. Na štítě byl v pěti řádcích latinský citát, letopočet a lebka se zkříženými hnáty. Na počátku 20. století se již kostnice nacházela v troskách a dnes neexistuje. V jižní hradební zdi jsou v současnosti umístěny staré náhrobní kameny. Kostel sv. Jakuba měl podle tradice pro Šternberky velký význam – měla se zde vyskytovat strašidelná znamení zvěstující smrt každého člena rodiny. Nejčastěji šlo o světlo, které v noci rozzářilo celý kostel. Takový zázrak se odehrál například v roce 1677, kdy se náhle ocitl celý vnitřek kostela ve světle zářícím jako plamen, načež vzápětí zemřela hraběnka Lidmila ze Šternberka, rozená z Říčan. V letech 1772–1780 byla východně od presbytáře v barokním stylu přestavěna samostatně stojící renesanční zvonice. Na barokní věž byl vedle zvonů umístěn hodinový stroj s ciferníky.