Poutní kostel u Bičovaného Spasitele , Moosbach
V roce 1746 získala měšťanská dcera Elisabeth Hiltner z Moosbachu na pouti do Wies u Steingadenu figurku bičovaného Spasitele, zhotovenou podle tamního milostného obrazu; dotkla se jí milostného obrazu a přinesla si ji s sebou do Moosbachu. V bezprostřední blízkosti dnešního kostela Wieskirche stála tehdy polní kaplička, ve které byla figurka vystavena.
Vnitřní architekturu a zařízení vytvořili místní umělci – částečně v barokním a částečně v rokokovém slohu. Jádro tvoří hlavní oltář se skupinou ukřižování. Stylový kryt na svatostánku obklopuje milosti plnou figuru bičovaného Spasitele. Oltář zhotovili amberští mistři: sochařské práce Peter Hirsch, truhlářské práce Peter Bach a šperkařské práce Matthias Pösl. Ten namaloval také antependium. Obraz na pozadí kříže maloval Mauthner. Kazatelna je mistrovským dílem barokního umění, má však také některé motivy rokokového slohu. Také postranní oltáře ukazují barokní architekturu ve výstavbě. Vedlejší oltář na pravé straně má uprostřed Františka z Assisi s křízem, Sv. Ihnáce a Franze Xavera jako vedlejší postavy, zatímco druhý postranní oltář je zasvěcen Matce Boží. Vedle stojí Sv. Otýlie a Sv. Klára. Ty pocházejí od sochařů Petera Stöbera a G. Matthiase Pösla.
Obrazy na barokních zpovědnicích představují Petra s kohoutem a Maří Magdalenu s křížem a umrlčí hlavou. Vytvořili je v roce 1757 Hirsch a Bacher, stejně jako kostelní lavice. Obrazy křížové cesty, jeden starý obraz, který představuje Sv. Jana Nepomuckého, a jeden obraz Neposkvrněného početí byly všechny restaurovány v rokokovém slohu v roce 1983. Varhany byly postaveny v roce 1761. Do varhanní skříně umístila varhanní firma Johann Rickert z Řezna podle návrhu chrámového varhaníka Eberharda Krause varhanní mechanismus se šesti rejstříky v roce 1983. Jako předloha sloužila větrná truhla z doby baroka. V roce 2007 byly varhany důkladně restaurovány varhanickou firmou Vleugels a byly rozšířeny o jeden subbas.
Z blízka i z dálky, z Čech, Prahy a i z Vídně přicházeli k tomuto kostelu ti, co potřebovali pomoc nebo útěchu. Obzvláště o svátcích Nanebevzetí Krista, o Letnicích, ale také o Vánocích, Velikonocích, na svátky žen, na svátek Jana Nepomuckého, Jakuba, Petra a Pavla, Michaela a Václava vždy přicházela ve dne i v noci procesí o mnoha lidech. Někdy byly o nedělích a svátcích tolik poutníků, že se nevešli ani do farního kostela v Moosbachu.
Z působivých četných dárcovských tabulek lze většinou poznat naléhavou žádost. Velmi často to byly případy nehod ve stáji, životu nebezpečných nemoci u dětí a ohrožených porodů u matek, které zavdaly důvod rolníkům, rodičům a manželům, aby učinili nějaký slib u Bičovaného Spasitele. Zůstala-li potom rodina uchráněna před hrozícím neštěstím, byl slib vyplacen tím, že se nechala namalovat dárcovská tabulka nebo také se vystavily umělecké svíčky. Jako dary se zde také zanechávaly berle a zobrazení zdravých končetin.
Dnešní využití
Kostel je až do dnešní doby poutním kostelem.