Klášter Zlatá Koruna
Klášter Zlatá Koruna se nachází cca 8 km severně od Českého Krumlova ve směru na České Budějovice.
Původ názvu: Přemysl Otakar II. daroval klášteru, který založil, údajný trn z Kristovy koruny, jenž předtím získal od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Na Přemyslovo přání byl klášter podle této relikvie nazván Svatá Trnová Koruna (Sancta Corona Spinea). Je doloženo, že na počátku 14. století došlo ke změně názvu na Zlatá Koruna, pravděpodobně v souvislosti s velkým bohatstvím kláštera. Tento lidový název se přenesl i na obec vzniklou v blízkosti kláštera, který sám však stále užíval svého původního jména.
Popis objektu: Klášter je položen na ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Vltavou. Vlastní klášter je samostatně ohrazený a k němu se po jihozápadní straně připojuje předklášteří, rovněž obehnané hradbou. Architektonické těžiště kláštera tvoří konventní kostel (trojlodní bazilika s příčnou lodí) orientovaný téměř na sever, k němuž se po jižní straně připojuje konvent s křížovou chodbou. Severně od něj stojí kaple Andělů strážných, k níž přiléhá tzv. malý konvent. Dále k severu následuje soubor budov opatství s pivovarem. Do jeho zadního nádvoří se vstupovalo od východu i západu gotickými branami.
Stavebně historický vývoj: Nejstarší dochovanou stavbou je patrová kaple Andělů strážných z doby asi kolem roku 1370. Kaple je slohově velmi blízká nejstarším částem klášterního kostela ve Vyšším Brodě. Postupně vyrůstal konventní kostel, jehož půdorysný rozvrh by mohl alespoň zčásti pocházet z druhé poloviny 60. či 70. let 13. století. Snad již před rokem 1278 začala vznikat příčná loï, presbytář, později zbořené chórové kaple a severní část trojlodí až ke čtvrté dvojici pilířů nesoucích klenbu. Tato stavební perioda skončila asi roku 1320.
Stavba trojlodí, k němuž se na západní straně připojila ještě čtvrtá loï, probíhala od druhé čtvrtiny 14. století do doby po jeho polovině. Roku 1359 se na stavbě podílel Michal Parléř. Budovy konventu vznikaly v několika etapách současně s kostelem. Nejprve bylo stavěno severní křídlo s kapitulní síní sklenutou na dva sloupy kolem roku 1300, jež je výrazným projevem lineárního stylu. Stavba konventu se uzavírala zbudováním studniční kaple v polovině 14. století, která přiléhá k východní části ambitu.
V jádře gotický je i malý konvent, jehož úprava a rozšíření započaté počátkem 17. století bylo dokončeno až roku 1661. Gotické budovy opatství byly renovovány koncem 16. a počátkem 17. století a později rozšířeny o pivovar. Jedinou intaktněji zachovanou prostorou je zde opatská kaple, zmiňovaná poprvé roku 1387. Vážné poškození konventu a kostela roku 1420 mělo za výsledek jejich rozsáhlé barokní opravy po polovině 17. století. V té době dostal kostel novou klenbu, zanikla dodatečná čtvrtá loï a severní rameno konventu bylo prodlouženo dále na východ o budovu latrin. V druhé polovině 18. století byla většina interiérů kláštera opatřena rokokovými malbami (též od Františka Jakuba Prokyše) a štukaturami.
Po zrušení roku 1785 byl klášter odkoupen Schwarzenberky, kteří jej až do roku 1909 pronajímali pro nevhodné průmyslové účely. Důsledkem bylo chátrání a poškozování klášterních budov. Tuto dobu nepřežil např. pětiboký klenutý presbytář kaple Andělů strážných, studniční kaple, část prostor západního křídla konventu. Poničena byla i rokoková výzdoba křížové chodby. Klášter prošel ve 40. letech 20. století náročnými rekonstrukcemi. V předklášteří se dochovalo několik středověkých staveb, z nichž je pozoruhodný zejména bývalý kostel sv. Markéty z let 1330 – 1340, dále hospic, solnice a mlýn. Bývalé opatství ve Zlaté Koruně patří k nejlépe dochovaným cisterciáckým klášterům na české půdě. Areál kláštera byl roku 1995 prohlášen národní kulturní památkou.
Současné využití: Prohlídková trasa kláštera, stálá expozice Písemnictví v jižních Čechách, depozitář Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích, obytná funkce, soukromý antikvariát.
