Klášter Ensdorf

Klášter Ensdorf byl od svého založení v roce 1121 až do doby násilného ukončení jeho působení benediktýnským klášterem. Nejznámější opat Anselm Desing vedl jako převor katedru na Univerzitě v Salcburku. Dějiny kláštera jsou poznamenány neustále se střídajícími vzestupy a pády. V důsledku sekularizace došlo také k přerušení klášterního života, které trvalo přes 100 let. V roce 1920 se do opuštěné stavby kláštera nastěhovali seleziáni Don Boscos a zřídili zde noviciát. V průběhu let zde přibyly různé řemeslné dílny, gymnázium s internátem a denním útulkem, Dům setkání a hudební škola. V roce 1694 byla započata stavba barokního klášterního kostela. Stavby se ujal Wolfgang Dientzenhofer a malby na stropě pochází ze štětce Cosmy Damiana Asama. Patronem božího domu, který byl od doby sekularizace používán jako farní kostel, je Jakobus der Ältere. Na severní straně kůru se nachází hrob zakladatele falckého hraběte Otto von Wittelsbacha a jeho manželky Heliky. Na jižní straně se nachází velmi cenná sakristie. Před bývalým kostelem sv. Štěpána (ukončení 1805) stojí románská věž. Již od dob zakladatelů byl klášter pulzujícím centrem důchovní péče v Vilstal. O farnost Ensdorf a okolní svatostánky pečovali benediktýni a později seleziáni. Ensdorf a jeho pobočky mají ještě dnes seleziánského faráře.