Rotunda svatého Petra a Pavla

Nejstarší historická zpráva o této církevní stavbě pochází z roku 1266. Rotunda kruhového půdorysu s apsidou na východní straně prošla složitým stavebním vývojem, který nebyl dosud zcela objasněn. Z původního raně středověkého zdiva se zachovala jen část, zdivo apsidy a navazující východní část lodi. Po poslední rekonstrukci zůstal v interiéru prezentován jen plošně omezený úsek původního kvádříkového zdiva. Nedochoval se žádný z původních okenních otvorů, záklenek románského okénka je druhotně použit ve zdivu při vstupu do rotundy.

Původní podlaha se nacházela v hloubce 120-150 cm pod dnešním povrchem a sestávala pravděpodobně z glazovaných dlaždic s reliéfním dekorem. Odborná literatura považuje rotundu za nejstarší kostel na Hůrce a tudíž i v celých západních Čechách. Rotunda plnila církevní funkce i po zániku hradiště. V raném novověku byla podle všeho opakovaně upravována. Při renesanční přestavbě bylo zřejmě z větší části vyměněno zdivo západní části lodi, byl osazen dodnes dochovaný vstupní portál a byla zvýšena podlaha uvnitř stavby i terén vně.