Klatovské katakomby

Katakomby vznikly při stavbě jezuitského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce v letech 1656 – 1675, jako místo pro pohřbívání duchovních. Stavbu vedl stavitel jezuitského řádu Jan Dominik Orsi. Do vestavěné krypty byli pohřbíváni především rektoři a učitelé jezuitské koleje. První pohřby se datují kolem roku 1676 a prvý zde byl pohřben člen řádu Jan Jahoda, dále Albert Chanovský, matematik Benjamin Schleier, rektor koleje Jan Parubka. Později k nim přibývali i bohatí šlechtici – páni z Klenové a Janovic, Kocové z Dobrše, Příchovičtí, Kolovratové aj. Posledním pohřbeným byl Antonín Weichs v roce 1783.

V roce 1784 císař Josef II. zakázal v kostelech pohřbívat. Do dnešních dnů se zachovalo zhruba 40 těl. Mrtvá těla nebyla mumifikována uměle, ale k přirozené mumifikaci docházelo vysušením vzduchu. Vzduch proudí velice důmyslně navrženými vzduchovými kanály – průchody, čímž má vzduch stále stejnou teplotu a vlhkost. Dnes těla váží 8 – 10 kg.