Joseph Haydn: Sedm slov Ježíše na kříži (verze pro smyčcové kvarteto)
Duchovní hudba k pašijím
Program
„Úvod“ (Introduction)
Sonáta I „Pater dimitte illis, non enim sciunt, quid faciunt“
Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí
Sonáta II „Amen, dico tibi: hodie mecum eris in paradiso“ (Amen, dico tibi: hodie mecum eris in paradiso)
Vpravdě ti říkám: Dnes budeš se mnou v ráji.
Sonáta III „Mulier, ecce filius tuus, et tu, ecce mater tua“.
Ženo, hle, to je tvůj syn a hle, to je tvá matka.
Sonáta IV „Eli, Eli, lama asabthani!“
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Sonáta V „Scitio“
Žízním
Sonáta VI „Consumatum est“
Je dokonáno
Sonáta VII „Pater, in manus tuas commodo spiritum meum“
Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.
„Il terremoto“ Zemětřesení
Účinkující: Mgr:
Johanna Luther, housle
Konstantin Thomas, housle
Christoph Thomas, viola
Janusz Skutella, violoncello
„Sedm slov Ježíše na kříži“ je původně skladba pro velký orchestr, kterou Joseph Haydn vytvořil v letech 1785/86 na objednávku pro Svatý týden ve španělském Cádizu. Premiéru měla pravděpodobně na Velký pátek roku 1786. Haydn později popsal okolnosti tohoto provedení: Po úvodním orchestrálním preludiu vystoupil biskup na kazatelnu a pronesl První ze sedmi slov a učinil o něm úvahu. Poté opět sestoupil dolů a poklekl před oltářem. Nyní začala hrát hudba. Tento proces se opakoval sedmkrát. Stěny, okna a sloupy kostela byly zakryty černou látkou, pouze uprostřed kostela bylo světlo. Stejnou hudbu vydal Haydn o rok později ve verzi pro smyčcové kvarteto, později následovala úprava pro sbor a orchestr (1795/96). Verze pro smyčcové kvarteto, kterou můžeme slyšet dodnes, úzce souvisí s úvahami o Sedmi slovech, které byly předány v latině. Zaznívá německý překlad každého z nich spolu s krátkým moderním textem z Božího officia. – Haydn při kompozici použil trik, který byl v 18. století a zejména u Ludwiga van Beethovena běžnou praxí: při komponování instrumentální hudby si představoval text, dialog, dokonce celé drama, podle kterého byla komponována „mluvící“ hudba. Například v hudbě I. sonáty jsou zřetelně slyšet „otcovské“ invokace.
