Zážitek extratřídy – Fidelio v Praze

Po třech letech generální opravy od hlavy po patu Státní opera v Praze na začátku roku konečně znovu otevřená. Čerstvou barvu bylo ještě lehce cítit v nose, když minulou sobotu 50 hostů z Horní Falce s velkým očekáváním vstoupilo do budovy opery. Vybraná místa v předních řadách parketu vystupňovala fascinaci, která vycházela z hudby, scénického obrazu, z hlavních rolí a pěveckého sboru. Ve finále nechali členové sboru vlevo a vpravo v obou předních lóžích – vzdálených jen pár metrů od publika v prvních řadách – procítit plnou sílu hudby Ludwiga van Beethovena. Než se zvedla opona k Fideliu, jediné opeře velkého německého skladatele, všichni v úžasu klouzali pohledy po nádherném objektu v nejvyšším lesku.

Restaurátoři věnovali pozornost i těm nejmenším detailům tohoto novorenesančního stavebního díla z konce 19. století, které si v období od roku 1888 do roku 1938 pod jménem \”Nové německé divadlo\” získalo vynikající pověst v městě kultury u Pražanů. Velká část z částky asi 51 milionů Euro vynaložených na rekonstrukci padla na obnovu techniky za kulisami, ale i divadelní publikum profituje na každém místě. Jako v letadle jsou opěradla předního sedadla vybavena obrazovkou, která každému hostu ukazuje zpívané texty ve třech jazycích dle volby a představí divadelní soubor. Opera Fidelio byla přirozeně zpívána v německém jazyce, ale ne vždy lehce srozumitelné pěvecké pasáže byly pohledem na německý text na displeji rychle rozluštěné. Poutačem operního domu je nová opona jeviště, která je napodobením originálního díla rakouského malíře Eduarda Veitha, ztraceného ve zmatcích války.

Jako referenci na Beethovenův rok 2020 dalo Národní divadlo Praha do programu novou produkci opery Fidelio, inscenaci renomované bulharsko-německé režisérky Very Nemirové pod hudebním vedením hudebního ředitele Státní opery Praha, Andrease Sebastiana Weisera. Napínavou otázkou u publika ve velkém operním domě je vždy, co ukáže scénický obraz, když se zvedne opona. Režiséři 21. století milují minimalistické a technicky afinní prostorové světy, a tak tomu bylo i u Fidelia v Praze. Ulrike Kunze, zodpovědná za scénografii, vsadila do jednoduchého kovového rámu skleněné prvky do spouštěcí a naklápěcí konstrukce stropu, k tomu přidala stěny z velkoplošných hliníkových desek, několik otvorů po stranách a do hloubky jeviště a podle nálady tlumené nebo ostré neonové světlo.

Nic není na jevišti zataraseno, herci a sbor mohou volně hrát. Ludwig van Beethoven je pro mnohé milovníky hudby na celém světě největším ze všech skladatelů, protože dokáže jako nikdo jiný, vyjádřit v notách stoupající dramatičnost. \”Dostala jsem husí kůži, když se otevřelo vězení, všichni zajatci byli volní a sbor nasadil do mohutného chvalozpěvu pro Leonoru a Florestana\” řekla jedna vášnivá návštěvnice opery, která si vychutnala ten večer ve Státní opeře plnými doušky.
 
Susanne Setzer, zodpovědná v CeBB za cesty za kulturou, skvěle informovala účastníky v letáčku o inscenaci, kompozici a historii vzniku Fidelia. Kamila Spichtinger a místopředsedkyně spolku Gabi Dlubal doprovázely zájezd jako vedoucí a staraly se vzorně o hosty, kteří měli před návštěvou Státní opery čas na procházku městem a na večeři.