Sedláčkovo kvarteto nadchlo posluchače v budově Waldsassener Kasten

Ve spolupráci s českými projektovými partnery Plzní2015 a spolkem Kulturista pořádá Centrum Bavaria Bohemia (CeBB) v rámci Česko-bavorského barokního festivalu koncerty v Barokním regionu Čechy Bavorsko. 

Proto byla také budova Waldsassener Kasten barokního architekta Pilippa Muttoneho ve Weidenu vybrána pro pořádání koncertu Sedláčkova kvarteta. Oblečeni dle módy z období třicetileté války vítali hosty koncertu důstojníci, mušketýři a markytáni „Weydenského praporu“. Vybaveni prapory a kopími zajišťovali bezpečnost velkého množství návštěvníků koncertu a čtyř hráčů na smyčcové hudební nástroje z Prahy s jejich hodnotnými nástroji. 

Již na začátku vzkřísilo smyčcové kvarteto zřídkakdy hranou suitu v g moll vídeňského dvorního skladatele a dvorního kapelníka Johanna Josepha Fuxe. Se sympatickou mladistvou odvahou zbavili tuto živou skladbu veškerého barokního prachu. Díky skutečnosti, že se umí do nástrojů pořádně opřít a zároveň láskyplně zacházejí s jemnými pasážemi, působí jednotlivé věty svěže a živě. Program plný kontrastů k barokní kráse a hravosti ve smyčcovém kvartetu č. 1 v c moll od Karla B. Jiráka probudil posluchače na působivém nádvoří budovy Waldsassener Kasten. 

Jirák, který studoval v Praze, působil jako kapelník Městské opery v Hamburgu a později vedl Pražský rozhlasový orchestr. V roce 1947 emigroval do Chicaga. Již s prvními akordy svého smyčcového kvarteta upoutá posluchače. Krátké věty, většinou s přechody vynikajícího cellisty, přesvědčí svými svěžími nápady, lyrickými momenty i rafinovanou prezentací rozmanitosti akustických spojení ve smyčcovém kvartetu. Nádherné melodie, energická – až orchestrální – kompaktnost se postarají o napětí. Skladatel opakovaně přechází od transparentních kantilén jednotlivých nástrojů až k modernímu orchestrálnímu zvuku, od majestátního forte až po sotva slyšitelné piano, od dojemných citací českých písní po navršené bloky a předjímající redukci zvukového materiálu na samou podstatu. 

Tóny bez vibrato, použití dusítka u houslí, nejrůznější smyčcové techniky a pizzikato fascinují posluchače. Excelentní cit, umění herní techniky a přesvědčivost svědčí o souboru jako o mistrovi také moderní hudby. Precizní a strhující interpretace této „hudební krimi“ od Jiráka sledovali posluchači se zaujetím a dojetím. Se smyčcovým kvartetem č. 10 v G dur od Františka Adama Jana de Paula rytíře von Míči se posluchači vrátili do doby Mozarta. Chytlavá a veselá témata jsou oslavována s letní vzdušností, roztančeností a enormní radostí ze hry. 

Na konci koncertu zaznělo „Jaro“ (houslový koncert v E dur) a „Léto“ (houslový koncert v g moll) benátského skladatele Antonia Vivaldiho. V jarní sonátě jsou znázorněny venkovský tanec, zpěv ptáků, zurčení potůčků, spící pasáček koz, štěkot psa, ale také vítr, blesk a hrom. V „Létě“ je vykreslováno strádání lidí, zvířat a rostlin ve žhnoucím slunci, zpěv kukačky, stehlíka a hrdličky. Také zde panuje strach z bouřky. Houslový koncert končí bouřlivým letním počasím. Tyto velice známé houslové koncerty prokázaly neobyčejnou virtuozitu tohoto prvního houslisty i jeho partnerů. 

Michal Sedláček hudbě doslova propadl. Splývá se svým vynikajícím hudebním nástrojem, absolutně suverénně ovládá smyčec v každém okamžiku – i v těch nejtišších pasážích. Nikdy nezapomíná přibrat do hry i své spoluhráče tak, že vzniká živá hudba, kterou hudebníci s obrovskou empatií přenáší na své posluchače. Na žádném místě nebyl postrádán doprovodný orchestr. Vřelá komunikace primária Michala Sedláčka se svým spoluhráčem na housle Janem Macečkem, Tomášem Krejbichem (viola) a Matějem Štěpánkem (violoncello) dokazuje moderní týmové myšlení a rovnocennost v rámci této dosud mladé formace. 

Oduševnělé tóny smyčců, vysoká virtuozita, promyšlená interpretace s podivuhodnou precizností a odvahou oprášit také méně známá díla z dávných dob a probudit je v současné době do svěžího života, charakterizují tento mnoha cenami vyznamenaný soubor. Jejich herní důvtip, půvab a šarm, a také jejich šikovný výběr literatury přesvědčily náročné hornofalcké posluchače, což bylo odměněno dlouho trvajícím a bouřlivým potleskem. „Weydenský prapor“ mohl bez zvláštních událostí opět odtáhnout.

Zdroj: Franz Lahm, 26. 8. 2019