Znějící vykřičník

Hudební tečku za Mezinárodním uměleckým sympóziem ve Vilsecku mělo udělat “Sedláčkovo kvarteto”. Smyčcové kvarteto z Plzně, které vystupovalo na mnohých místech po celém světě a získalo mezinárodní hudební ceny, však svým spojujícím elementem tradičního umění mezi Čechami a Bavorskem již od období baroka udělalo za sympóziem spíše vykřičník.

Michal Sedláček (housle) pro hudbu, kterou interpretuje, doslova žije. Jeho spoluhráči Jan Maceček (housle), Tomáš Krejbich (viola) a Matěj Štěpánek (violoncello) za ním však ani v intenzitě, ani v kráse tónů v ničem nezaostávají. Toto citové bohatství je zcela charakteristické pro hru těchto čtyř českých hudebníků, kteří s oduševnělou (českou) vřelostí a nádhernými klidnými pasážemi okouzlují své posluchače. Na začátek programu, převážně z období baroka, si hudebníci vybrali rakouského skladatele Johanna Josepha Fuxe (1960-1741). Kvarteto intonovalo jeho rozsáhlou suitu v g-moll s intenzivní výrazovou úpravou. Jak je pro období baroka typické, hrálo cello v basso continuo základní naladění převažujících přírodních vjemů, které se velice bouřlivě střídaly od mihotajících se, přes lehké jako ptáček až po těžce se chvějící.

S ještě větší lehkostí zkomponoval Antonio Vivaldi (1678-1741) ve svém koncertu pro housle v e-dur část jaro. Ve známém tématu první věty je cvrlikání ptáků znázorněno zcela věrně. Člověk jakoby skutečné slyšel šumící vodu a vítr před blížící se bouřkou. 

Léto je hudebně vykresleno ve druhém koncertu pro housle v g-moll. Matné, rozvláčné akordy tohoto tématu jsou vzhledem k venku panujícímu extrémnímu horku zcela pochopitelné. Vytváří obrovské napětí, které znenadání propukne ve virtuózní sólo. Klidná harmonie znázorňuje nekonečné čekání přírody na ochlazení, zatímco je slyšet zvuk kukačky. Velice nápadný kontrast nabídli hudebníci s Josephem Haydnem (1732-1809). “Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži” je pašijová skladba, která se zcela vzdala slov, ačkoliv dochovaná slova Ježíšova krátce před smrtí o vzteku, bolesti a smutku proměnila v tóny.

Kvarteto interpretovalo úpravu aranžovanou samotným Haydnem pro čtyři hráče na smyčcové nástroje jako dojemné svědectví smutku, nechalo zde však živě zaznít také naději. Program koncertu „Baroko v Čechách a Bavorsku“ doplnili dva čeští skladatelé. Od Františka Adama Míči (1746 až 1811) prezentovali hudebníci jeho smyčcové kvarteto v g-dur s chytlavým, veselým tématem obzvláště svěže, s letní lehkostí, roztančeně a s radostí ze hry.

Na závěr umělci potěšili současným skladatelem Lukášem Sommerem. Svůj smyčcový kvartet č. 2 napsal pro svého přítele Michala Sedláčka, primária kvarteta. Hráči využili příležitost rozvinout celý záběr svého bohatého tvůrčího a zkušeného technického umění. S českým hudebním šarmem a mladistvým temperamentem kolem sebe šířili herní důvtip. Přitom si nasadili dusítka, vedli smyčec blízko kobylky a to od pianissimo až po fortissimo a překvapovali efektními hudebními zvuky.

Zdroj: Heiner Brückner, Der neue Tag, 4. 7. 2019