Hledá se stavitel mostů mezi dorostem

Dva Němci a dva Češi zaujali své místo na pódiu v Centru Bavaria Bohemia (CeBB) k diskuzní akci, která je podporovaná Česko-německým fondem budoucnosti. Při moderování českým studentem Filipem Rambouskem mluvili na téma “Generace 89 – přeshraničně aktivní” o svých motivacích proč se angažovat směrem k sousední zemi.

Jedno heslo podnítilo další: školní rok hostování, zahraniční semestr v rámci programu Erasmus, evropská dobrovolnická služba, jazyk sousední země, porozumění českému humoru, pátrání v rodině po historických stopách, realizovat s přáteli hudební, filmové a knižní projekty, zrušit v mysli hranice a nezoufat nad nacionalistickými hesly.

Tiká takto generace ’89 nebo jsou dnešní pětadvacátníci a pětatřicátníci ve své většině příliš desinteresováni a málo motivováni, aby se přeshraničně angažovali? Moderátor Filip Rambousek, na volné noze také autor pracující pro Český rozhlas, přiměl účastníky na pódiu svými otázkami, aby do diskuze vložili své zkušenosti. Velký podíl na uvolněné atmosféře během napínavé jeden a půl hodiny měla Janina Landstorfer, která se tu a tam posadila k mikrofonu u pódia, sáhla ke kytaře a dala k lepšímu české písně. Obyvatelka Horní Falce, která vyrostla v obci Waldthurn se narodila do prostředí, v kterém měla hodně kontaktů s lidmi z Česka. Vždy znovu se naskytla příležitost, zachytit české jazykové útržky, ať již to bylo při nákupu, nebo díky partnerství z dětské školky, školy a obce s českým městem Hostouň. Pro český jazyk pověsila dokonce na hřebík své zaměstnání vykonávané v cestovním ruchu a zapsala se na odbornou akademii na češtinu a angličtinu jako překladatelka a tlumočnice.

“Co se odehrávalo ve vaší hlavě, když jste dnes při jízdě do Schönsee minuli hranici”, chtěl vědět moderátor. U Němky Vanessy Müller, která žije již dva měsíce v Plzni a absolvuje roční evropskou dobrovolnickou službu v projektu dětských školek Junicorn, nevyvolal přechod hranic žádné zvláštní pocity. Určitě narozdíl od nějakého šedesátníka, který vyrostl před nebo za železnou oponou a zažil prostřižení ostnatého drátu. Vanessa Müller se ocitla v Čechách spíše náhodou, protože na jejích 30 žádostí v celé Evropě přišla jediná nabídka na rok dobrovolnické služby z Plzně.

Jak dobře si poradí v metropoli západních Čech, je slyšet z každé její věty. “Po dvou měsících se cítím v Plzni již jako doma. Mám chuť naučit se český jazyk, ale s českým humorem mi to zatím ještě tak docela nejde”, zněl odkaz na jednu z překážek. Jiná překážka spočívá v jídle, neboť hledání, jak se vyhnout vydatné české kuchyni s množstvím masa, nebylo pro ni jako vegetariánku jednoduché.

Dnešnímu kulturnímu manažerovi Jindřichu Jindřichovi, narozenému dva roky po převratu, byl jeho zájem o Německo dán již téměř do kolébky, neboť jeho rodiče pracují v gastronomii a mluví plynně německy. Možnost, strávit v 17, 18 letech jeden školní rok ve Weidenu na gymnáziu “vzbudila u mne mnoho sympatií pro zemi mých sousedů”. S jazykem to nebylo tak jednoduché, neboť “ve Weidenu se německy moc nemluví”, byla jeho první zkušenost s hornofalckým nářečím, která mu dnes při realizaci kulturních projektů s Řeznem a s CeBB spíše pomáhá. U otázky moderátora, jestli je kooperace s Německem snadná, se dostala na denní světlo hned jedna vnitročeská konfliktní rovina: “S Bavorskem mě to opravdu baví, každopádně více než s Moravou.”

Výzva mladé gymnaziální učitelky Veroniky Kupkové, která v pohraničí mezi Severními Čechami a Saskem pendluje sem a tam, využít Erasmus k tomu, aby na nějakou dobu odjela do ciziny a ptala se tam generace prarodičů na jejich historické kořeny, se dostává do debaty o historickém obrazu nikoliv náhodou. Při vyptávání se dědečka vyšly najevo jeho chebské kořeny s jeho komickým německo-českým dialektem.

Po dobrovolnickém roce v Sasku se pak Veronika Kupková potkává se skupinou Antikomplex, která začala bez ostychu pátrat po osudu sudetských Němců, kteří žili do svého vyhnání v mnoha malých vesnicích, po válce srovnaných se zemí. Kontakt vyústil do výstavy v jedné malé české vesnici, kde bylo do té doby téma vyhnání tabu. Následoval její film “Generace N: Deutschböhme”, který je k vidění na YouTube a knižní projekt. “Ty se tak obdivuhodně angažuješ”, komentoval moderátor vášeň mladé Češky pro přeshraniční soužití.

“Kde nachází podobně aktivní mladí Češi svůj politický domov na momentální stranické scéně v Česku, která z 95% nevidí změny klimatu, je striktně proti přijímání uprchlíků, káže nacionalismus a zdá se, že zapomíná na Václava Havla” byla jedna z otázek publika, která po vyjasnění otázky “co je český humor” vedla zpět k politické realitě. “Člověk ztrácí naději, když se podívá na politickou situaci” byla málo optimistická odpověï Veroniky Kupkové.

Při závěrečné otázce moderátora (“Jaké jsou perspektivy pro generaci ’89, získat přeshraniční přátelství a tato prohloubit?) sahaly odpovědi od “společného vaření polévky” přes “jazyková bariéra nesmí být výmluvou”, “překážky v Erasmu by měly být zredukovány”, “mít možnost žít ve výměnných rodinách” až po praktickou zkušenost Jindřicha, který hraje ve swing-bigbandové kapele a dostane se na 125 vystoupení v Česku a Německu a víc.

Zdroj: Der Neue Tag