Vzpomínka na Čechy a Moravu

Velkoformátové portréty, stručný text. Mnichovské fotografce Petře Flath se podařily snímky v černo-bílém, které vyjadřují blízkost a sympatické vyzařování lidí, kteří po desetiletí žili ve své rodné vlasti Čechy a Morava a protrpěli těžké roky. Než před třiceti lety padla Železná opona.

Byl to nápad Spolku Adalberta Stiftera v Mnichově, aby sedmičlenná porota vybrala ze sta jmen nakonec 54 osobností, které spojuje jejich původ a vůle po usmíření. Jejich životní cesty a osudy však probíhaly zcela jinak než konformně, jak ve čtvrtek, 28.03.2019 při otevření výstavy v Centru Bavaria Bohemia (CeBB) referovala Anna Knechtl z renomovaného sdružení sudetoněmeckých vyhnanců, založeného v roce 1947. Především umělce, spisovatele a vědce to nutilo k tomu, aby v tomto kruhu udržovali ve vědomí a dále nesli kulturu ztracené vlasti. Tohoto požadavku se rádo chopilo CeBB, neboť “tato prezentace navazuje plynule na hlavní témata soudobých dějin, kterým jsme se věnovali v minulém roce s obdobím století 1918 – 2018 a letos s 30 lety od pádu Železné opony”, jak řekla vedoucí CeBB Dr. Veronika Hofinger ve svém uvítacím proslovu.

“Ty fotografie mne hluboce oslovují” shrnula jedna návštěvnice své pocity při obchůzce galerie s 54 portréty, které se za sebou řadí na schodišti směrem nahoru a dále v prostoru bb dialog. Jsou jen malým výběrem, který zde zastupuje stovky angažovaných žen a mužů v procesu česko-německého porozumění, jak uvedla referující na úvod svého líčení několika zvláště působivých životních cest. Mezi nimi je i několik těch, které spolek Bavaria Bohemia e.V. ocenil cenou Stavitel mostů, nebo kteří v CeBB jako hosté přednášeli, diskutovali a četli ze svých děl. K nim patří dřívější prezident zemského sněmu Johann Böhm, žurnalistka Barbara Coudenhove-Kalergi, spisovatel a diplomat Jiří Gruša, skladatel Widmar Hader, po desetiletí aktivní v Ackermann Gemeinde Franz Olbert, emeritní plzeňský biskup František Radkovský, žurnalistka Lída Rakušanová a Olga Sippl, zakladatelka Seliger-Gemeinde a se svými 99 lety nejstarší, ještě žijící v okruhu těchto osobností.

Jako nestora mezi portrétovanými označila Anna Knechtel Maxe Mannheimera. Narozen v roce 1920, vězněn v pěti koncentračních táborech, který jako zázrakem přežil hrůzná léta a se svými vzpomínkami “Pozdní deník” se jako svědek doby neúnavně vystavoval diskuzím ve školách a institucích a který při všech svých veřejných vystoupeních zapůsobil svým poselstvím “Já nemohu nenávidět”.  Dvacet osob, vybraných pro projekt výstavy Česko-německým fondem budoucnosti bohužel mezičasem zemřelo, mnozí z ještě žijících jsou dále aktivní v česko-německém procesu usmíření. K výstavě vydal Spolek Adalberta Stiftera doprovodní svazek s životopisy, který si návštěvníci zahájení výstavy vděčně vzali do rukou.