Brisantní téma pro finále

Na závěr projektu současných dějin “Od panevropské myšlenky do společné Evropy. Setkání v jubilejním roce 2018”, podporovaného Euregiem Egrensis, se plzeňský historik a germanista PhDr. Jiří Stočes zabýval v Centru Bavaria Bohemia (CeBB) brisantním tématem vztahu Čechů a sudetských Němců na začátku založení státu. Ve své 45minutové přednášce, na kterou navazovala téměř stejně dlouhá diskuze, se pokusil vmyslet do vnímání, pocitů, úhlu pohledu a realit obou národností, které až do konce první světové války spolu po staletí v Čechách relativně dobře vycházely.

Ani 20 let nemohla první Československá republika, vyhlášená 28. listopadu 1918, rozvíjet svou státnost. Pak přišel její konec se začleněním sudetoněmeckých oblastí do Německé říše pod Hitlerem, zpečetěným v Mnichovské dohodě z roku 1938. Přednášející Dr. Jiří Stočes objasnil velmi zainteresovaným posluchačům rozpor ve vnímání nového státu v kolektivní paměti obou národností, která se skládá ze vzpomínek, zkušeností a tradic. Plesy, přehlídky, vzpomínkové slavnosti a ohlédnutí zpět, do doby založení státu před 100 lety, které se v posledních týdnech konaly na mnoha místech v Česku ukazují, že období první republiky se zakladatelem státu Tomášem G. Masarykem a umělecká tvorba literátů, herců, filmových režisérů architektů a tvůrců módy zůstalo v pozitivních vzpomínkách Čechů. Docela jiné je vnímání sudetských Němců. V jejich kolektivní paměti jsou první roky státnosti spojeny se zatlačováním, úpadkem a nuceným vysídlením.

Otázku, která z obou vzpomínek je věrohodnější, objasnil řečník v další části své přednášky. Jeho shrnutí po intenzivním historickém hodnocení: Oba úhly pohledu mají pravdivá jádra.  Proč se dvě národnosti po založení státu od sebe vzdálily, má hodně do činění s tím, že Němci v Čechách, jako druhá největší menšina, na rozdíl od Slováků bojkotovali Národní shromáždění, které v roce 1919 ještě nebylo svobodně zvoleno a rozděleno podle skupin obyvatelstva, a tak propásli příležitost ovlivnit vznik nového státu dle svých představ. Závažný byl rozpad německy ovlivněného vzdělávacího systému, který zrušením mnoha německých škol velmi rychle postupoval.

K důvodům patřilo i to, že na mnoha místech byla státem paralelně budována a financována českojazyčná vzdělávací zařízení a německé obyvatelstvo na mnoha místech cíleným přistěhováním Čechů ztratilo většinu. Tento vývoj posílil výhrady sudetských Němců vůči novému státu. Více ochrany pro menšiny, více autonomie s dvěma úředními jazyky by bylo bývalo při pohledu zpět cestou, jak zabránit podrážděným náladám. Jen komunisté zastávali v prvních letech po založení státu ve svém programu rovnoprávné soužití v první republice sjednocených národnostních skupin. Později ale ani oni nechtěli o tom nic vědět.

Jestli bylo s podílem obyvatelstva vědomě manipulováno, proč nefungovalo soužití národností vedle sebe jako ve Švýcarsku, nebo Jižním Tyrolsku v první Československé republice, jak se jeví dnešní situace po vytvoření Slovenska jako suverénního státu a jakou váhu mají v dnešní době ve výuce němčina, ruština, slovenština a angličtina, byly otázky, které byly v diskuzi nadhozeny k debatování.

Vedoucí CeBB Veronika Hofinger spojila své poděkování přednášejícímu, týmu spolupracovníků, návštěvníkům, zřizovatelskému spolku, EU a Kulturní nadaci Bavaria Bohemia s pozitivním ohlédnutím se na mnohé vysoce zajímavé diskuze a výstavy k markantním událostem 80. let, které přednáška k současným dějinám důstojně uzavřela.