Škola Marcela Marceaua byla poznat

1. září zahájil umělec v oblasti pantomimy Guérassim Dichliev v Paříži svou cyklojízdu, 4. října dorazí do svého bulharského rodného města Svilengrad. Jeho umělecká cyklojízda vede přes sedm zemí. Každý z těchto 34 dní zakončuje tento umělec, žijící již 21 let v Paříži, na zajímavých kulturních místech svým večerním pantomimickým programem „Monolog s kufrem“. Centrum Bavaria Bohemia (CeBB) bylo 11. 9. 2014 poslední zastávkou v Německu, dalším bodem jeho jízdního řádu je Plzeň, Evropské hlavní město kultury 2015.

Ida Pětioká, která je od začátku července evropskou dobrovolnicí v CeBB, bravurně přestála svou první výzvu v podobě organizace kulturní akce, péče o umělce a přivítání hostů. Stupňovité hlediště multimediální místnosti bylo zcela obsazené, ve vzduchu viselo napětí před vystoupením. Tato místnost s podlahou s motivem velké mapy byla ideální volbou pro vystoupení Guérassima Dichlieva. Nejdříve několik slov francouzsky, bulharsky, anglicky a německy – více nebylo pro z pohledu pantomima druhořadou verbální komunikaci s publikem třeba. „Dobrou noc, zavřete na 5 vteřin oči, pak začínáme“, tuto větu si umělec pro začátek připravil také německy.

Umělec si svým hodinovým programem s názvem „Monolog s kufrem“ rychle získal diváky na svou stranu. Každé gesto, každý pohyb, každé vyřčené slovo o svém životě, o své minulosti – a to v jakémkoliv jazyce – prohlubovalo vztah s návštěvníky. Na začátku představení ke svému kufru přistupoval spíše odmítavě, házel ho na zem, obcházel ho velkým obloukem. V průběhu příběhu se Guérassim Dichliev stále více a více přibližoval svému kufru, hladil ho a vyjadřoval citlivými mimickými gesty, že se stal jeho dobře známým průvodcem a nejbližším přítelem. Sedě na něm dumal o své cestě a o otázce, proč se někdy rozhodneme přesunout celý náš život o několik tisíc kilometrů na západ, tak jako on, nebo zůstat na východě ve své vlasti, tak jako mnozí další.

Co si člověk bere s sebou do kufru? Spodní prádlo, oblečení, sny, vzpomínky, co ještě? Byly to vzpomínky, které se promění v úsměv na starých fotografiích. S pomocí výrazové mimiky a emocí vyprávěl o slzách, ale také o nadějích, zklamáních, očekáváních po příjezdu a nemožnosti návratu. „Velkolepý večer, vrcholná událost v dlouhé řadě kulturních akcí v CeBB“, to byl komentář jedné z návštěvnic. Guérassim Dichliev, který je ve svém reprodukčním umění ovlivněn velkým pantomimem Marcelem Marceauem, v jehož škole absolvoval své umělecké vzdělání v Paříži, svému tělu touto cestou přes sedm zemí Evropy pořádně naložil. „Miluji tyto cesty, které mě již dovedly do Jižní Ameriky a Afriky, potřebuji je pro své umělecké podněty“.

Po představení požádal Guérassim Dichliev návštěvníky, aby na video zodpověděli otázky jako součást projektu, a to nejen jako diváci, nýbrž přímo jako spoluúčinkující. “Je kufr těžký? Z čeho se skládá? Jak daleko bychom s kufrem došli?” Publikum poděkovalo umělci velikým potleskem za tento neobyčejný večer. Guérassim Dichliev zanechal v paměti Schönsee – jedné z nejmenších zastávek na jeho umělecké cyklojízdě po Evropě – trvalé stopy.