bbkult.net bbkult.net
  • Hledat
  • Přihlásit
  • Language
    • Deutsch (Deutschland) language flag DE
    • Čeština (Česká Republika) language flag CZ
  • Start
  • Šest sousedních regionů
    • Příspěvky
    • Kalendář kulturních událostí
    • Města a obce
    • Kulturní adresy
  • Centrum Bavaria Bohemia
    • Koordinační místo
    • Projekty
      • Zelený pás
      • Kultura bez hranic
      • Uzavřené projekty
        • Kulturní město Čechy-Bavorsko
        • Budoucnost sousedství
        • Barokní region Čechy Bavorsko
        • Prorůstání – od země k zemi
        • Od panevropské myšlenky do společné Evropy
        • Kulturní region Čechy Bavorsko
        • Zemská výstava Karel IV.
        • EHMK Plzeň (Impuls 2015 / regio 2015)
  • Kulturní toulky
  • Blog
  • Hledat
  • Přihlásit
  • Language
    • Deutsch (Deutschland) language flag DE
    • Čeština (Česká Republika) language flag CZ
  • Start
  • Šest sousedních regionů
    • Příspěvky
    • Kalendář kulturních událostí
    • Města a obce
    • Kulturní adresy
  • Centrum Bavaria Bohemia
    • Koordinační místo
    • Projekty
      • Zelený pás
      • Kultura bez hranic
      • Uzavřené projekty
        • Kulturní město Čechy-Bavorsko
        • Budoucnost sousedství
        • Barokní region Čechy Bavorsko
        • Prorůstání – od země k zemi
        • Od panevropské myšlenky do společné Evropy
        • Kulturní region Čechy Bavorsko
        • Zemská výstava Karel IV.
        • EHMK Plzeň (Impuls 2015 / regio 2015)
  • Kulturní toulky
  • Blog
  • bbkult.net
  • Příspěvky
  • Na pomezí
  • Přítel vašeho zdraví

Zveřejněno dne 24. května 2019 Na pomezíBlog

Přítel vašeho zdraví

Rozhovor s Pavlem Popovem

Pane doktore, když se lidí ptám, co je v Plané zajímavého, prakticky vždycky se mi vejdete do prvních deseti pamětihodností. Začíná se hezkým náměstím, Bohušovým vrchem, svatou Annou a pak někdy přijde věta: „A působí tady ta firma na bylinky.“ Jak to prosím člověk dotáhne na pamětihodnost?
Nevím, jestli je naše firma pamětihodností, ale lidé asi vnímají, že sem patříme. Jsem regionální podnikatel. Těžiště výroby máme v Plané a v Tachově, přestože firma Dr. Popov působí dnes celorepublikově a své výrobky vyvážíme do sousedních i vzdálenějších zemí. Jsem rodák z Plané, více než padesát let žiji v Tachově. Kromě studií na přírodovědecké fakultě v Praze jsem tady vyrůstal, založil rodinu, začal podnikat. Jsem rád, když nás lidé vnímají jako zdejší firmu.

Jak funguje regionální podnikatel a jak jste jako podnikatel přežil divoká devadesátá léta?
V divokých devadesátých letech jsem neměl žádné peníze. Chvíli jsem učil na gymnáziu v Tachově. První podstatnější peníze jsem si vydělal v Německu jako barvič knoflíků ve Schwarzenbachu. Každé ráno jsem jezdil tam, po práci zpět. Pracoval jsem tam osmnáct měsíců. Byla to pro mladého muže pocházejícího z rodiny se čtyřmi dětmi jediná možnost, jak získat první kapitál na podnikání. V téže době jsme se se ženou vzali a měli dvě děti. Věděl jsem, co chci, totiž podnikat ve výrobě mastiček. Myslím, že proto jsme toto ne úplně lehké období začátků zvládli.

Co jste o mastičkách v té době věděl?
O mastičkách leccos, ale stále se učím. V rodinné tradici jsem třetí generace, která se zabývá bylinkami. Dědeček byl Rus, jmenoval se Mitrofan, odešel po revoluci, nejdříve do Československa, pak do Francie. Působil jako lékař ve francouzských koloniích v Africe, kde k léčení používal také bylinky a zajímal se i o umění afrických šamanů. Do Československa se pak vrátil asi po deseti letech v cizině, léčil v Panenském Týnci. Otec se zabýval bylinami, ale povoláním byl báňský inženýr a do Tachova přišel pracovat do uranových dolů asi ve dvaašedesátém roce. Oficiální firmu jsem založil já, ale nápad vyrábět masti původně pocházel od mého otce. Otec měl na začátku několik receptur, další jsme vytvořili spolu, v těch pokračujeme a postupně je zlepšujeme. Dnes vyrábíme nejširší sortiment bylinných masti v ČR. Například lopuchovou, lnicovou a svízelovou mast před námi nikdo nedělal.

Co se musí umět, když někdo dělá vaši práci? V regálech tu máte čaje a masti prakticky na všechno, nač si člověk vzpomene…
Co se týče vědomostí, řekl bych, že se snažím na sobě stále pracovat a pořád jsem na cestě. Po desetiletí studuji účinky bylin, kupuji si herbáře, včetně těch starých. Chodím po antikvariátech. K bylinkářským tématům a k tématům léčení mám kolem dvou tisíc knih. Pak jsou tu požadavky trhu. Naše obchodní oddělení mi řekne, že by se hodil určitý výrobek. Studuji pak v knihách, kombinuji znalosti, které mám, s odbornou literaturou. Musíte umět číst byliny a zároveň respektovat zákony EU. Pak vytvoříme receptury. Firma funguje víc než pětadvacet let, takže mám kde brát. Musím říct, že na recepturách nepracuji pouze já, je to týmová práce, a já mám skvělý tým. Chtěl bych zdůraznit, že netestujeme na zvířatech.

Řekl jste: Musíte umět číst byliny?
Když chci vyrobit směs na určitý problém, musím zkoordinovat účinek jednotlivých bylin. Zvolím si byliny a podle zkušeností a s trochou empatie je poskládám do receptury. Třeba na potíže se spánkem nebo na kašel. Neznamená to, že sednete k herbáři, něco smícháte s něčím, čím víc, tím líp. Trávím nad přípravou směsi opravdu hodně času. Ověřuji si věci v knihách a dnes i na internetu. Opírám se o autory, které považuji za prověřené a spolehlivé.

Zabýváte se jednou z velmi starých lidských činností. Třeba překlad Mathioliho herbáře patří ke krásným starým českým tiskům od Daniela Adama z Veleslavína. Jak se v čase posunují vědomosti o bylinách?
Mám rád bylináře, jako byl Josef A. Zentrich nebo Jiří Janča, ale jde jmenovat spousty dalších. Například James A. Duke, Američan. Ze starého Mathioliho herbáře moc nevycházím, i když mám různé výtisky, staré herbáře jsou krásné, ale často použít nejdou. Vědomosti o bylinách se rychle vyvíjejí. Zásluhou internetu se svět propojuje, takže můžete získávat vědomosti o bylinách z různých koutů světa. Jsou léčivé rostliny, které se v různých místech světa používají k různým účelům.

Komunikujete s někým z kolegů z oboru? Potkal jste nějaké kapacity?
Pár lidí jsem potkal, ale jsem spíše samotář. Spíše než něco konzultovat si potřebuji sám utřídit a zformulovat myšlenky. Jsem uzavřený typ.

Takže se ve vaší práci komunikuje spíše s bylinami než s lidmi?
To nevím. Ale myslím si, že když chce člověk něco vytvořit, měl by umět být sám se sebou. Aby mu bylo se sebou samým dobře. Když vytvářím nové receptury, většinou se zavřu k sobě na chatu, nenechám se moc rušit a pracuji i 16 hodin denně.

Je bylinkaření jádro vašich podnikatelských aktivit?
Bylinkaření je moje srdeční záležitost. Firma nese moje jméno, Dr. Popov, a rád bych ji předal dětem. Je to základ, ze kterého jsem vyšel. Kromě bylinek mne zajímá i podnikání. Myslím duch podnikání. Začal jsem spoluinvestovat a trochu koučovat jiné podnikatele, se kterými máme společné firmy a podnikatelské záměry. Podnikáme v realitní oblasti, v oblasti internetu, stavební a developerské činnosti. Tyto aktivity neřídím osobně, každá firma má svého jednatele.

To zní dobře, mám se k vám přihlásit do práce? Uklidním se při tom?
Neuklidníte, nejsem úplný kliďas. Co ale u nás najdete, je zásada, že podnikání musí mít poslání. Firma, kterou založíte, musí mít myšlenkový základ. Třeba Dr. Popov – přítel vašeho zdraví. Příteli rozumíte, víte o něm víc než ostatní a nabízíte mu něco ze sebe. Není to jen otázka peněz. Pomáháme lidem řešit jejich zdravotní problémy přírodní cestou a dělat jim život příjemnější, aby se cítili dobře.

Co si ve firmě hlídáte sám a co delegujete? Vidíte každého, koho přijímáte? Vaše firmy zaměstnávají více než 120 lidí.

Ve firmě Dr. Popov si hlídám rozvoj, složení výrobků, obchod a finance. Deleguji stále více věcí. Snažím se vidět každého, koho přijímáme, ale ne vždy se to podaří. Rozhodujeme v týmu lidí, a když mě vedení přehlasuje, ustoupím. Popravdě řečeno ne vždy, ale stává se to. Co se týče ostatních firem, neřídím je.

Co vás letos ve vašich firmách hodně potěšilo?
Firma Dr. Popov letos vytvořila nové hezké kanceláře, otevřeli jsme nový obchod v Tachově, koupili jsme nové stroje. Celkově mám pocit, že se nám daří a jdeme dopředu. Společnost TaNET patří k lídrům v rámci kraje a firma RAZKA develop mimo jiné dělá velký stavební projekt v Tachově. Jak vidíte, potěšujících zpráv je letos víc. Musím říct, že si lidé naši bylinkářskou firmu představují větší, než je. Zůstáváme českou firmou s velkým podílem ruční práce. Zaměstnanci se u nás moc nestřídají, chceme, aby se cítili dobře. Chováme se jako rodinný podnik. Já řídím celou společnost, moje žena ekonomiku. Pracují s námi naši rodinní příslušníci a kamarádi. Vážíme si lidí, kteří pro nás pracují. Společně vytváříme prospěšné hodnoty a myslím, že to obě strany tak berou.

Vrátil bych se s dovolením od firmy Dr. Popov k člověku Pavlu Popovovi. Narodil jste se do blízkosti zadrátované hranice, hranice se otevřela, když jste byl mlád. Jak jste vnímal hranici a její proměnu?
V mládí jsem hranici vnímal, ale nikdy jsem se k ní nedostal. Byl jsem tramp. Když jsme se vydali „špatným směrem“, chytili nás pohraničníci. V mládí byla pro mne nepředstavitelná myšlenka, že bych se někdy dostal za hranici. Cestování na Západ byla byrokraticky náročná a nákladná záležitost, peníze na podobné věci jsme u nás doma neměli. Za totality mi dost vadilo, že nesmím cestovat na Západ, ale smířil jsem se s tím, že se na druhou stranu nepodívám. Cestoval jsem tedy po Čechách, jezdil jsem do rumunských a bulharských hor. Když v dnešní době přejíždím hranici, vždy si připomenu, jak je to dnes jednoduché, cestovat, a že tomu tak nebylo vždy. Zpětně si uvědomuji, že tady stříleli lidi. Jaký to byl nesmysl.

Tramping byl v době socialismu druh útěku. Člověk si v pátek zabalil nejnutnější věci a zmizel z šedé reality do zeleného lesa. Jaké máte vzpomínky na tuto dobu? Jezdili jste i na trampská hudební setkání? Byla to celá taková režimem trpěná kultura.
Zůstal jsem duší tramp. Do přírody chodím rád a hodně i teď. Za totality to opravdu byla forma útěku. Nechodili jsme jen do lesa, jezdili jsme na festivaly, sám jsem hrál na kytaru a foukací harmoniku. Tramping znamenal svobodu, kamarádi z tehdejší doby jsou mými kamarády dodnes. Třeba dodnes jezdíme na vodu s písničkáři Samsonem Lenkem a Slávkem Janouškem. Část lidí z folkové scény jsou opravdoví básníci, takže mě potěšilo a připadá mi správné, že Bob Dylan dostal Nobelovu cenu za literaturu. Dylan je básník.

Jsme v Plané, kde jste pro firmu koupili budovu někdejšího socialistického kulturního domu, která nikdy nebyla dostavěna. Je to opravdu velký dům.Proč si podnikatel jako vy koupí takovou budovu, a nejde někam do haly v průmyslové zóně?
Neumím odpovědět racionálně. Rozhodnutí koupit tento dům bylo jedním z klíčových, které přišlo v pravý čas a prostě bylo správné. Je to tu dobré místo pro firmu, jako je naše, je tady dobrá energie. Dříve na tomto pozemku stála hospoda na Spessartu, kam lidé rádi chodili. Myslím si, že jsou místa, kde se lidé prostě dobře cítí, a nevědí proč, toto místo k nim rozhodně patří. Předešlí majitelé si na tuto budovu půjčili, tuším, šedesát nebo sedmdesát milionů korun, vůbec nic neinvestovali a peníze zpronevěřili. Na konci socialismu se tato budova začala stavět v akci Z jako víceúčelové občanské zařízení s velkým sálem na kulturní akce. Dům jsme koupili v roce 2000 a postupně, jak byly peníze, jsme ho zprovozňovali.

Když jdete do takovéhoto, řekněme, velkého podniku, máte už v té chvíli nějakou představu, nějaký vizuální dojem, jak to bude vypadat, až to dobře dopadne?
Ne. Nejsem stavař. Beru si poradce. Musíte mít kolem sebe chytré lidi, klidně i chytřejší než vy, aby vám pomohli vytvořit větší věc. Pro mne dvacet let projektuje můj kamarád. Můžu se na něj spolehnout.

Za ním jste šel s tím, že máte báječný domeček, on jako znalec přišel a omdlel?
Neomdlel, řekl mi, že je to opravdu velké sousto. Ptal se, jestli jsem to dobře zvážil. Dům v Plané byla má druhá nemovitost. Předtím jsem o stavebnictví nic nevěděl, ale obor se mi zalíbil a dnes spoluvlastním i realitní kancelář a stavební firmu. Tento dům jsem koupil, protože jsem měl vizi, že chci, abychom jednou byli solidní firma s vlastními prostory.

Solidní firma znamená velká firma?
Když je solidní firma i velká, je to lepší, protože má větší šanci přežít. Není rozhodující, jestli je firma velká, ale jak kvalitní má produkty a jak silné je její poslání. Firma, která ho nemá, dlouhodobě dobře nefunguje. Vy jste ale úplně na začátku svého podnikání v prvé řadě snil o produktu. Věděl jste, co chcete nabízet. Ostatní jste se doučil.

Nebo ne?
Ano, je to tak. My jsme nejdříve vytvořili produkty a ty další věci jsme se museli sami doučit. Myslím marketing, obchod, design, komunikaci. Posláním firmy Dr. Popov je být přítel vašeho zdraví. Zvýšit duchovní, duševní a fyzický komfort u člověka. Když má firma poslání, kvalitní výrobky přijdou. Věděl jsem, že chci pomáhat lidem, a prostředkem k tomu jsou přírodní produkty, dnes jich vyrábíme kolem 500 druhů.

Je něco, co děláte nerad, abyste mohl dělat to, co máte rád?
Největší zátěž pro nás představuje legislativa. Zaměstnávám člověka, který nedělá téměř nic jiného, než sleduje, jak se mění pravidla EU. Myslím, že výrobci léků, kteří patří k finančně nejsilnějším odvětvím vůbec, se snaží bylinkám a přírodní léčbě ztěžovat podmínky.

Rozumím zájmu státu chránit zákazníka. Nemyslím si ale, že má být chráněn natolik, že nic nedostane. Chápu, že i v našem oboru se pohybují šarlatáni a diletanti, kteří mohou lidem uškodit. Když se ale podíváte na statistiky, problémů s bylinami rozhodně není moc. Legislativa je čím dál složitější, dochází k neustálému omezování našeho oboru, nevím, kde to skončí. Dnes už nemůžete ani říct, že jablko je zdravé, protože je to zdravotní tvrzení. Nesmíte skoro nic napsat o účincích, a když nic nenapíšete, nic neprodáte. V situaci, kdy se neustále mění pravidla, je problém podnikat. Každá změna legislativy pro nás znamená změnu obalů, receptur, propagace a to s sebou nese značné finanční náklady.

Odkud pocházejí bylinky, se kterými pracujete?
Z celého světa. Snažíme se co nejvíce spolupracovat s českými pěstiteli, ale u přírodních produktů vždy záleží na úrodě. Například Psyllium dovážíme z Indie.

Psyllium? Ve svém katalogu ho máte jako tak trochu lákadlo, co to je?
Vláknina pro lepší zažívání. Je to osemení jitrocele indického. V těle vytváří gel a váže na sebe přitom škodlivé zplodiny. Má nulovou kalorickou hodnotu. Když prochází střevním traktem, čistí ho, usnadňuje vyprazdňování, podporuje detoxikaci organismu, funguje při různých redukčních dietách, kdy člověk potřebuje mít pocit plného žaludku, ale bez kalorické hodnoty.

Slogan „Přítel vašeho zdraví“ jste vymyslel vy, nebo vám ho vymyslela nějaká marketingová agentura?
Slogan jsme vymysleli sami. Už si nevzpomínám přesně, jestli jsem to byl já, nebo někdo jiný, ale vyjadřuje to, na čem se všichni shodujeme jako na poslání naší firmy.

Kruh partnerů

Dotační partneři

Newsletter

K registraci

Redakce bbkult.net
 
Centrum Bavaria Bohemia (CeBB)
David Vereš
Freyung 1, 92539 Schönsee
Tel.: +49 (0)9674 / 92 48 79
david.veres@cebb.de

© Copyright bbkult.net

  • Kontakt
  • Tiráž
  • Cookies
  • Ochrana osobních údajů