Zvěř vyhrává

Rozhovor s Jiřím Ottou

Pane Otto, jste mladý rodák z Plané, který jako hajný pracuje pro městský podnik Plánské lesy. Obvykle se ptám, jak kdo přišel do Plané. U mladých lidí je dotaz třeba posunout o pár generací. Přišli sem vaši rodiče nebo prarodiče?
Jako první sem přišli moji praprarodiče z matčiny strany. Otec přišel za maminkou. Jedna prababička přišla z Podkarpatské Rusi. Pradědeček přišel z jižních Čech a s prababičkou se potkali tady. Z druhé strany byl pradědeček mlynář. Mlýn měl tam, kde je rybník Labuť u Starého Sedliště. Mlýn dosídlil po válce. O tom, jak se tu příbuzní po válce usídlovali, se v rodině nemluvilo. Prababičky a pradědečkové už nežijí, není jak se zeptat, i když bych rád.

Narodil jste se už po revoluci. Měl jste pocit, že jste někde, kde se zrovna otevřela hranice, rozšířil se svět a vy máte spousty možností? Generace před vámi se ještě narodila k železné oponě.
Narodil jsem se do otevřených možností, o železné oponě nikdo nějak zvlášť nevyprávěl. Vychodil jsem základní školu v Plané, lesnickou školu v Písku, dokončuji vysokou školu lesnickou v Brně.

Hranice po  celá  staletí  tvořila  předěl, železná opona byla neprodyšná. Je hranice ještě předěl? Nemyslím si. Bariéry se odbourávají, i jazykové. Do Německa jezdíme. Občas. Myslím si, že lidé tam mají lepší vztah k místu, kde žijí. Záleží jim na tom, kde žijí. Bylo by hezké, kdyby zrovna tento vztah u nás posílil.

Planá vás zpátky přitáhla svými lesy?
To ani ne, spíše prostředím Plánských lesů. Je tu dobrá, rodinná atmosféra. To mě přitáhlo nejvíc.

Kolik má Planá lesů, jak s nimi hospodaříte?
Máme zhruba tisíc sto hektarů. Jsou rozdělené na dva úseky. Jeden je ucelený, přímo v pohraniční oblasti u Broumova. Výměra kolem pěti set hektarů. O tento úsek se stará pan ředitel. Já mám na starosti lesní úsek Planá, který má také něco přes pět set hektarů. Je rozdělený na plochy od několika hektarů až po větší komplexy.

Na státní Lesy ČR se dost nadává, že najímají levné agenturní zaměstnance, kteří práci nerozumějí, často co zasadí, to uhyne. Chováte se jako městská firma jinak?
Lišíme se určitě v tom, že máme vlastní zaměstnance, kteří mají k lesu vytvořený vztah. Máme pěstební dělnice, které stromky sází, pak je ožínají, starají se o ně. Našim lidem na lese záleží.

Máte harvestor, tu hodně pomlouvanou lesní obludu, která všechno převálcuje, bleskově, automaticky pokácí a zmizí?
Harvestory si najímáme, když jsou potřeba. U harvestoru záleží na tom, na jakém pracuje stanovišti, jak je těžký, kolik má kol, jaké má pneumatiky, jestli má pásovou nástavbu. Kolikrát je lepší harvestor než kůň, který má větší měrný tlak na jednotku plochy.

Takže si harvestory najímáte i podle ekologických kritérií?
Také. Ale hlavně si je najímáme, když je třeba někde kůrovcové kolo, které je třeba rychle zpracovat. Myslím si, že když se technika používá zodpovědně, není problém s tím, že by to byl plundrující stroj.

Takže máte pocit, že parta, o které jste mluvil, lesy obhospodařuje lidským způsobem?
Myslím, že se o to minimálně snažíme.

Jak jste postiženi současnými kalamitami?
Kalamitní stav tu je, ale oproti severní Moravě nebo Vysočině jsme na tom relativně dobře.

Jak to bude dál?
Pokud bude sucho, špatně. Jako o naději do budoucna se mluví o druhové různosti lesa, nepasečném hospodaření, samoobnově lesa. Na úseku u Broumova se zalesňuje minimálně. Jen po polomech nebo na skalách. Jinak se tam vše děje přirozenou obnovou. Vnášíme tam pouze další druhy.

Máte nějaký dlouhodobý plán na druhovou pestrost? Smrkové monokultury prý nemají budoucnost. Na jak dlouho dopředu plánujete?
Máme takzvané lesní hospodářské plány. Na deset let. Lesy obcházejí takzvaní taxátoři, lidé, kteří spolupracují s Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů. Ti pomáhají ve spolupráci s vlastníkem tvořit plán hospodaření na dalších deset let.

Proč ne výhled na sto let?
Proměnit složení lesa přeci trvá dlouho. Základní plány jsou na deset let. Pak jsou ještě oblastní plány rozvoje lesů, které se dělají pro kraje a přírodní lesní oblasti. Na dvacet let. Dalším populárním tématem pro ochránce lesů je ponechávání materiálu pro brouky a jejich příbuzné na místě. Po moderní technice zůstane v lese zameteno.

Jak je to ve vašem hospodaření s biomasou ponechanou přirozenému rozkladu?
Klest necháváme v lese na hromadách. Neštěpkujeme. V nepřístupném terénu necháváme na místě i některé stromy, které jen odkorníme kvůli kůrovci. Jednotlivce i jinde ponecháváme rozpadu.

Jak Plánské lesy městu vydělávají?
Momentálně je krize v přetlaku dřeva. Cena dřeva rapidně padá. V současné době spíše přežíváme.

Proč jste zrušili pilu, která tady byla? Prý uměla řezat i kostelní trámy.
To už je dlouho. Jen z doslechu vím, že technologie byla zastaralá. Docházelo k odchylkám při řezání. Modernizace by asi byla drahá.

Kdyby byl podnik váš, pořídil byste si pilu?
V současné době jsou na tom pilaři dobře. Řezivo se prodává za víceméně podobné ceny. Dřevo je velmi levné.

Viděl byste nějaký prostor, jak by město mohlo více upozornit na skutečnost, že má tolik lesů?
Osobně bych rád děti ze škol i školek různě informoval o lese a hospodaření v něm. A samozřejmě i o zvířatech a myslivosti. Tisíc hektarů lesa nemá každé město. Planá na to může být hrdá. A myslivost je u širší veřejnosti často špatně chápána.

Divíte se? Zrovna nedávno myslivci zase zastřelili nějakého chudáka někde u Tachova.
Nehody jsou nejvíc vidět. Že se v období strádání přikrmuje zvěř, vidět není. Že spolu s hasiči jsou myslivci často jediným spolkem ve vesnici, také vidět není. Myslivost je velmi stará činnost spojená s kulturou. Hrabě Špork se v barokní době zasloužil o rozvoj mysliveckých tradic, například o mše na svatého Huberta, o průvody. Na honech se od jeho dob troubí. Zámečky na Kladské jsou takovým místem, kde je kultura propojená s myslivostí dobře vidět.

Myslivci regulují stavy zvěře. Jsme v oblasti velkého výskytu jelena siky. Máme kvůli němu místa, kde provádíme jen nahodilou těžbu. Úmyslná není možná, protože pak paseky existují i dvacet let. Nejsou schopné odrůst kvůli tlaku zvěře.

Proč to trochu nevystřílíte? Jestli je něčeho v pohraničí dost, je to vysoká zvěř.
Stavy regulujeme. Ale populace zvěře je na vzestupu, kdežto populace myslivců stárne.

Takže zvěř vyhrává?
Ano, zvěř vyhrává.

Co že se tak daří jelenu sikovi?
Jelen sika není zdejší. Byl sem vysazen z Japonska na konci 19. století. Je menší než jelen evropský. Má takovou, řekl bych, rozpínavou strategii. Hodně se mu daří jelena evropského vytlačovat a křížit se s ním. Potomek obou je plodný. Kříženec je vidět jen v první generaci. Další generace pak vypadá podle jedné nebo druhé linie.

Která místa tady v okolí máte rád a doporučil byste je?
Mám rád pohraniční lesy. Broumovsko, okolí Žďáru, Halže. Hodně se mi líbí okolí Michalových Hor, pak nahoru směr Boněnov. Jsou tam nádherné krajinné scenérie. Hezké místo je údolí Kosího potoka. Dělaly se tam nové cesty a naučné stezky.

Jak často jste v lese soukromě, jako myslivec?
Mám loveckého psa, takže často.

Jakého psa, jak se jmenuje?
Jmenuje se Peggy. Je to německý drátosrstý ohař.