Žádný sex v Liberci

Problémy, které můžeme mít v češtině se správným používáním záporu, mně byly poměrně brzy nápadné – viz můj tehdejší blogový příspěvek »Terapie češtinou«. A přesto jsem od té doby vždy znovu žasl nad tím, jak rozdílné jsou zvyklosti při používání záporu na této či oné straně hranice. Zatímco v němčině se ptáme, dejme tomu, na nejbližší zastávku autobusu kladně, v češtině se upřednostňuje formulace »Nevíte náhodou…?« V jedné učebnici jsem k tomu četl vysvětlení, že kladná varianta otázky »Víte…?« zní v českém uchu jako otázka kvizová, což možná sebou přináší i to, že tázající osobě musíme vtisknout do ruky milion korun jako prémii za správnou odpověď.

Nedávno jsem s jedním přítelem strávil několik dní v Liberci, mimochodem v městě, chtělo by se říct, přímo majestátním.
Po delší procházce jsme pobyli několik minut na lavičce u centrálního autobusového nádraží. Oslovila nás tam postarší, poněkud zchátralá žena s plastovými taškami. Jestli bychom pro ni neměli trochu drobných? Dal jsem jí 50 korun. Pohladila mne něžně po vlasech, ujistila mne, že jsem dobrý člověk a zeptala se, jestli bych neměl ještě víc; pokud bych neměl drobné, ráda si prý vezme i nějakou tu stovku. Já jsem ale shledal, že moje drobné jsou zde i pro jiné potřebné osoby, a odmítl jsem. Ovšem tím jsem ji povzbudil nikoliv k tomu, aby odešla, nýbrž k nabídce protislužby.  »Nechcete přijít ke mně?« zeptala se, »Nechcete sex?«

Sex je choulostivé téma, a já bych v žádném případě nechtěl vzbudit dojem, že se s oblibou potuluji po krčmách se špatnou pověstí, musím ale na tomto místě přesto konstatovat, že tuto otázku jsem slyšel vždy jen kladně položenou. Naposledy v jedné turecké hospodě v Norimberku z úst vždy jiných tureckých dám, které v párech obcházely stůl za stolem a s otázkou »chcete sex?« nabízely své služby. Tenkrát by mně připadalo podivné, kdyby se byly ptaly záporně, tedy jestli nechceme sex. Tentokrát mi ale přišla tato formulace již docela normální, zvláště když quasi předurčovala jedinou možnou a správnou odpověď: »Ne«, řekl jsem, »nechceme.« I když mi vlastně přijde zatěžko, dávat ženám košem.