Nevděčný padesátník

Pořád se říká, že německý jazyk nabízí velmi mnoho možností k vytváření nových výrazů, protože podstatná a přídavná jména lze navzájem dle libovůle kombinovat. Může tomu tak být, a zcela jistě máme i velkou radost z příšerných slovních spojení, jako je legendární “Donaudampfschiffahrtskapitänswitwe” (česky “vdova po lodním kapitánovi Dunajské paroplavby”), protože již na základní škole intenzivně procvičujeme, jak se taková slova skládají dohromady.

Přesto by se čeština neměla podceňovat. Nabízí právě tak mnoho možností tvorby slov, i slovních novotvarů, jen jsou jiné, než v němčině. Jednou z nich je přípona -ník, kterou relativně brzy poznáme u předmětů denní potřeby. Tak se například ze slova Asche, popel, pomocí přípony -ník stane popelník, a když ke slovu déšť připojíme -ník, dostaneme Regenschirm, alias deštník. V této oblasti se zdá, že němčina funguje obrazněji, čeština střízlivěji a účelněji.

Později jsem poznal řadu řemeslných povolání, která jsou tvořena  s touto příponou například  Gärtner, Schlosser nebo Drechsler – zahradník, zámečník, soustružník. Plný potenciál přípony -ník mi však došel až v průběhu tohoto roku. V květnu jsem postřehl, že “Herr Anfang fünfzig”
z mého blogového příspěvku byl přeložen jako padesátník, tedy jako Fünfziger, což je sice německy možné, ale neobvyklé. Nanejvýš se někdy říká „Mittfünfziger“, když odhadovaný, nebo reálný věk je mezi 54 a 56 lety, ale u slova “Fünfziger” se myslí spíše na bankovku. V jinak velmi korektní německé knize, o které jsem se posledně zmínil, jsem našel doslovně přeloženou větu, která zní německému uchu kuriózně „Sie hat einen Sechziger geheiratet“, avšak teprve díky mailu jednoho českého přítele jsem pronikl do oblasti, kde není možný ani doslovný, ani obrazný překlad do němčiny.

On mi totiž psal, abych ho nepovažoval za nevděčníka, ačkoliv k tomu nebyl sebemenší důvod. Slovo nevděčný, undankbar jsem již znal; přesto bych nikdy neměl tu troufalost, vytvořit z toho slovo nevděčník, protože v mé mateřštině k němu neznám ekvivalent.

Od té doby si všímám každého českého přídavného jména s respektem a zvažuji, jestli má potenciál, proměnit se pomocí přípony -ník v člověka. Může snad být ošklivý člověk ošklivník? Nešťastný člověk nešťastník, chronicky nemocný nemocník? To budu moci vypátrat jen metodou “pokus-omyl”, s kterou udělám mému českému partnerovi v rozhovorech ještě mnoho radosti.