České pivovarské stipendium

Robert, majitel malého pivovaru „U Bizona“ nedaleko Plzně mi již vícekrát říkal, že se mohu u něj a jeho ženy Hanky kdykoliv zastavit, zůstat u nich jak dlouho budu chtít a odpočinout si od velkoměsta ve venkovské idyle. Minulý měsíc jsem měl konečně několik volných dnů a tak jsem sbalil kufry a jel svým francouzským veteránem do Čižic.

Robert je sice ode mne o několik let mladší, ale když mne přivedl k nádrži s pivem v chladící místnosti a řekl: „Tady si můžeš načepovat pivo, kdykoliv budeš chtít“, cítil jsem se jako v péči dobrotivého otce.

Následovalo několik nijak mimořádných, ale nezapomenutelných dní, během kterých jsem si mezi snídaní a obědem dopřál první pivo, vytratil se do zahrady a dělal to, k čemu mi v Norimberku po celé týdny chyběly volné chvilky: pustil jsem se do psaní. Psal jsem a propíjel se blaženě skrze odpoledne, většinou za přítomnosti tří podřimujících domácích koček, mezitím jsem se šel projít, povídal si s mými hostiteli, občas jsem se večer přidružil ke štamgastům a cítil se každý den inspirován.

Tolik k poklidné části mého pobytu. Ta trochu namáhavější pozůstávala z intenzivního jazykového kurzu, na jehož začátku jsem měl pocit, že se češtinu musím znovu učit ještě jednou. Tak jsem se například podivoval nad tím, proč se tolik mluví o barácích, což zní pro německé ucho jako barabizna, než jsem pochopil, že slovo „dům“ jako „Haus“ neexistuje doopravdy – zřejmě se mluví téměř vždy o baráku, když mají lidé na mysli dům. V případě velkého domu není barák „velký“, nýbrž „velikánský“ – anebo ještě lépe: Všechno možné, co bych jednoduše označil jen jako velké, se stalo se slovem „velikánský“ něčím obrovským, což mne vzhledem k české oblibě zdrobnělin přece jen trochu překvapilo. Také teď vím, že mnozí hosté si objednávají svou tureckou kávu jako „míchátko“ a že ke slovu „nyní“ existuje jako varianta „nyčko“.

Hezké to bylo, být konfrontován s novými slovy, která jsem ještě nikdy neslyšel, ale ihned pochopil, protože v češtině fungují podle zcela podobné logiky jako v němčině – slova jako „škodolibý“ neboli „schadenfroh“, nebo „vyrovnanost“ či „Ausgeglichenheit“. Postupně jsem nabyl dojmu, jako bych se koupal v cizí řeči stejně jako ve vůni chmelu a aromatu sladu a můj románový rukopis jakoby byl prosáknut magií tisíciletého umění vaření piva.

Ke konci mého stipendijního pobytu, na který jsem měl bohužel jen necelé dva týdny času, jsem se stal znenadání z hosta jakýmsi druhem člena rodiny, a každému to připadalo zvláštní, že najednou jsem tam již neměl být. Zářivý sluneční svit se vůbec nehodil k mé náladě, když jsem jel po úzké venkovské silnici k hranicím. Ale zcela jistě se vrátím – na pitnou, jazykovou a lázeňskou kúru do Čižic.