Franz Kafka a plnička pivních lahví

Nyní je tomu přibližně pět a půl roku, co jsem se poprvé pokusil dorozumět se česky. Je příznačné, že již tenkrát se jednalo o nápoje: Bylo to na terase jednoho lokálu kdy číšnice zapomněla na naši objednávku. Od mých tehdejších neohrabaných pokusů o komunikaci se moje čeština vyvinula aspoň na malé dítě, které umí kráčet po vlastních nohou, zatímco moje zanedbaná francouzština a španělština se staly slabými starci, kulhajícími o berlích. Obtížné na malých dětech je jen to, že často zamíří zcela překvapivými směry, aby objevovaly svět, a tak mne moje čeština přivádí vždy znovu do nepředvídatelných situací.

Během minulého léta jsem byl se čtyřmi přáteli pozván do Čižic, na svatbu tamějšího majitele pivovaru. Kolem páté hodiny ranní nebylo pivo stále ještě vypito, ačkoliv se všichni hosté o to poctivě snažili a já jsem se ocitl v rozhovoru s jednou atraktivní dámou. Co mne pro ni učinilo zajímavým přesně nevím – snad to byl můj bavorský kroj, dědičný kousek po mém otci, který v tomto prostředí působil velmi exoticky, a který jsem vytáhl ze svého šatníku na denní světlo speciálně na tuto svatbu. Ale potom se k nám posadil jiný host a rozvláčně rušil naši důvěrnou partii. „Drž hubu!” řekl jsem nakonec česky. Považoval jsem to za vhodnou příležitost, abych konečně jednou použil tato slova, která jsem již dlouho znal, ale zaplatil jsem za to nejméně půl hodinou, během které jsem musel se všemi svými jazykovými prostředky zabránit eskalaci.

Našemu srdečnému přátelství s pivovarníkem, který ještě dnes rád vypráví o tom, jak jsem příští dopoledne skromně oblečen bloudil po hospodě, abych našel svůj kroj, moje faux pas neublížilo. Momentálně se zabývám tím, abych pro něj sehnal plničku lahví na pivo, za které on nabízí výměnou dvě plničky lahví na kořalku.

A tak jsem byl nedávno s jedním zájemcem z Horní Falce, který si chtěl ta zařízení prohlédnout, v Čižicích, ačkoliv pro mne není snadné ani v němčině, vést rozhovory o plnících linkách. Je ale dobře, že čeština se ukazuje být v technické oblasti velice vstřícná: „etiketovačka” je, jak se mi zdá, mnohem vhodnější a přátelštější slovo, než „Etikettiermaschine“, stejně tak jako „plnička” – odvozeno od slovesa „plnit”, „füllen” – označuje samotnou plnící linku a analogicky vytvořené slovo „zavíračka” stroj na uzavírání lahví. Během prohlídky jsem musel myslet na srpnový večer v roce 2013, kdy jsem sem poprvé dorazil s třemi přáteli. Vlastně jsme chtěli jen ochutnávat piva, ale moje tenkrát ještě klopýtající malé dítě čeština přispěla ke vzniku přátelství, které nám od té doby dopřálo ještě další nádherné sbratřovací večery.

„Němčina je moje mateřština, ale čeština mi zní srdečněji”, napsal jednou Franz Kafka Mileně Jesenské. K těmto slovům se mezičasem mohu připojit. Dokonce i tehdy, když musím mluvit o zařízeních na plnění pivních lahví.