Paní profesorka má narozeniny
Jsem si jist, my všichni ji milujeme.
My – to je hrstka šílenců, kteří si vzali do hlavy, naučit se česky. Jsou u toho dvě učitelky z městečka blízko hranic, které spolupracují s českou partnerskou školou. Jeden blázen do starých aut, který by se stejně smýšlejícími Čechy rád odborně podebatoval o výměně těsnění pod hlavou válců. Jeden lesník, kterému chybějí česká slova, kdyby chtěl se svými kolegy z druhé straně hranic mluvit o kůrovci a okusu porostů zvěří. Všichni tito lidé a ještě několik dalších jezdí dvakrát ročně do Plzně a stráví tam víkend s profesorkou Markétou. Já mám české přátele v Norimberku, kteří pocházejí z okolí Liberce a jednou se mne ptali: “Jak to, že se jezdíš učit česky zrovna do Plzně? Tam se mluví nejhorší češtinou v celém Česku!” Nemohu posoudit, jestli se mluví hezčí češtinou v Liberci nebo v Plzni. K tomu mohu jen říci: Tito přátelé Markétu neznají. Ani zřetelnost její výslovnosti ani její šarm, s kterým nás provází někdy nešarmantním světem gramatiky.
Ale musím se mít na pozoru. Je jedno, jestli se někdo narodil 25. února v Česku, nebo Německu, ve zvěrokruhu patří k Rybám. Ryby se sice rády nechají chválit, četl jsem v jedné astrologické knize, jsou to ale jemnocitní senzibilní lidé, kteří nemají rádi příliš přímá gesta. Moje zkušenost s Rybami – a neznám jich zrovna málo – mi to potvrzuje. Proto bych chtěl na tomto místě raději přestat, abych se svým pozdravem nezpůsobil škodu a posílám Markétě, která ve skutečnosti není žádnou profesorkou, ale tou nejlepší učitelkou češtiny jakou znám, ze srdce všechna dobrá přání k narozeninám. Pokud to zase jednou nebude pochopeno příliš skromně. Neboť v Česku si lidé přejí k narozeninám nikoliv “všechno dobré”, nýbrž “všechno nejlepší”…