S krtkem na cestách

Nemusíte mluvit bezpodmínečně plynule a bezchybně, aby se Vám dostalo komplimentů, jak dobře umíte česky. Hlavně záleží na tom, blýsknout se tím správným slovem ve správný čas. “Pohodář” je například takové slovo, pro které, jak se mi zdá, ostatně neexistuje německý protějšek. Našel jsem ho v nějakém interview v časopise “Týden” a ze souvislosti jsem mohl vyvodit, že pohodář je nekomplikovaný kámoš, který vždy rozšiřuje dobrou náladu, nikomu hned tak něco nezazlívá a nedělá si žádné zbytečné starosti – zkrátka někdo, kdo je takový, jaký bychom sami chtěli být. Musí být spřízněn se slovem “pohoda”, což je podle slovníku Langenscheidt “hezké počasí, (duševní) rovnováha, pohodlí”, ale jeho samotného ve slovníku nenajdete.

O to větší byl úžas mých českých přátel, když mi popisovali jednoho známého, na kterého se hodily jmenované vlastnosti a já jsem do rozhovoru prohodil: “Takže opravdový pohodář.” Z komplimentů, kterých se mi dostalo na moji češtinu jsem se začervenal, protože jsem si připadal jako jeden z těch podvodníků, kteří okradou naivní staré lidi pomocí levného triku o jejich úspory. Jen díky pohodáři se mi – opět jednou – podařilo, všechny moje hrozné gramatické chyby zamést pod stůl.

Nedávno se mi ale něco nepovedlo. “Přijel jsem metrem”, chtěl jsem říci, a protože mi Jana jednou řekla, že v Praze se metru rádo říká “krtek”, řekl jsem “Přijel jsem krtkem” a tím jsem se postaral nejdřív o bezradnost – “Prosím? S čím že jsi přijel? – a poté o jisté disharmonie v partě. Odkud jsem ten výraz vzal, chtěl Jaroslav vědět.

“Od jedné Pražačky, která zde pár let žije”, odvětil jsem.  “Ha!” řekli všichni. “My jsme všichni z Prahy, ale ‚krtek’ místo metra jsme ještě nikdy neslyšeli.” “To je pravděpodobně tím”, řekl jsem, “že již nejméně dvacet let žijete v Německu. Možná to přišlo do módy teprve později. Přece existuje písnička od … od Jaromíra Nohavici, domnívám se. O krtcích, kteří si v zahradě staví metro …” “No, může to být”, připustil Václav. “Ale přesto … teprve nedávno jsem několik měsíců pracoval v Praze … ne, to se neříká. Tvoje známá ti pověsila bulíka na nos.”

Tím byl dojem, který jsem nedávno zanechal se slovem “pohodář”, znehodnocen, a já musím nějakou dobu žít s pověstí, že naletím na každou blbost, kterou mi někdo vypráví.

Ale já si neumím představit, že by Jana … ne, takový žert se jí vlastně nepodobá. Nějak musím vypátrat, jestli je to s tím krtkem pravda, nebo ne. Co kdybych tak náhodou měl čtenáře z Prahy – ahoj? Mohli byste se mi prosím ozvat? Samozřejmě jen v případě, že pravidelně jezdíte krtkem. Jde o moji pověst.