Přátelé na chatu!

Jeden můj dobrý přítel se při návštěvách restaurací drží vždy zásady objednávat si dle možnosti něco neznámého. Prý se ještě nikdy nezklamal, řekl mi, naopak, často díky tomu udělal kulinářské objevy, zatím co jiní jedli svůj Vídeňský řízek jistoty.

Musel jsem na něj myslet, když jsme v jednom motorestu na silnici, která vede od Hradce Králové směrem na východ, studovali jídelní lístek a objevili tam hemenex. Znělo to exoticky, slibně, pomyslel jsem si, a trochu jako Asterix a Obelix. Jenže hemenex patřil bohužel k nabídce snídaní a slunce již zapadalo.

Styděl jsem se zeptat číšníka, co že to ten hemenex je. Již několikrát se mi stalo, že na zdánlivě jednoduché otázky jako “promiňte, kde je nejbližší poštovní schránka?” se mi dostalo krajně rozvláčných odpovědí, na které jsem chvílemi se svou slovní zásobou nestačil. V případě “hemenexu” jsem očekával, že číšník by třeba mohl říct: “Hemenex? To je náš národní kouzelný nápoj, který se vaří podle receptu, jenž se v roce 934 zjevil jako vize ve snu naší kněžně Libuši. Bez jeho kouzelné síly bychom byli ztraceni. Nebo si myslíte, že bychom zvládli vlastní řeč, kdybychom dudlíky našich kojenců již po staletí nenamáčeli v hemenexu a našim dětem nepodávali k snídani pohár s hemenexem?”

Můj syn mínil, že “hemenex” zní vlastně docela podobně jako “ham and eggs”. “Může být” řekl jsem. “Ale ‘prst’ například zní také jako německé ‘Prost’ a přitom znamená ‘Finger’. Na něco takového se nesmí naletět.”

Během dalších dnů našich cest jsem se stal tyranem. Časně ráno v sedm jsem vyhnal mou přítelkyni a mého syna z postele a tahal jsem je ulicemi městečka, v kterém jsme přenocovali, abychom našli nějaký lokál, kde dostaneme k snídani hemenex. Když bylo hledání nakonec korunováno úspěchem a já jsem nedočkavě objednal hemenex, nepřišel o deset minut později k našemu stolu žádný staročeský druid, aby nám rovnou z kotlíku naplnil naše šálky tím kouzelným nápojem, nýbrž, za škodolibých pohledů mého syna, číšník, který nám podával “ham and eggs”.

Do dneška jsem potkal mnoho příbuzných hemenexu a postupně si myslím, že rozumím, proč jsou takové, jaké jsou – třeba ajfoun, tým, nebo fotbalový pojem ofsajd. Podle mého názoru se jedná o švejkovsky podvratný plán, zabránit anglikanizaci Evropy tím, že anglická slova se nechají projít českým jazykovým mlýnem, až je anglosaští rodilí mluvčí nepoznají. Jen facebook zatím ještě nebyl přechroustán. Před několika dny jsem si nastavil češtinu jako můj facebookový jazyk a s úžasem jsem zjistil, že poté se jmenoval stále facebook a nikoliv fejsbuk, a žasl jsem ještě více, když jsem četl “přátelé na chatu” a interpretoval to jako výzvu k zimním sportům “přátelé, jde se na chatu” neboli německy “Freunde auf die Hütte”. Až napodruhé jsem poznal, že není míněna česká chata, nýbrž anglický chat, přesto jsem se musel sám sebe ptát, kde v tomto případě zůstala česká smělost, která by byla proměnila chat na čet.

Ta se nesmí ztratit a již vůbec se nesmí sklonit před nějakým fejsbukem! My Němci se leccos od ní můžeme naučit. Již od zítřka bychom měli na našich výlohách psát “säil” a na našich jídelních lístcích “lansch” a manažera, pečujícího o klíčové klienty hláskovat jako  „Kiäkauntmännidscher“ a reklamní akce nazývat “Promouschn” – dokud nezpůsobíme tolik zmatku, že se pak kajícně vrátíme k mateřštině.