Osvícení díky výpadku proudu

Na začátku učení se češtiny vládne zmatek, a ten může trvat dlouho. V těch několika málo okamžicích, kdy si myslíte, že jste zahlédli záblesk něčeho známého, většinou musíte konstatovat, že Vás zmátla bludička. Český “strom” například není to, co jako Němec rozumíte pod slovem “Strom”, nýbrž v němčině je to “Baum”, “bude” neznamená “Häuschen”, ale aspoň se slovem “kolik” zažijeme příjemné překvapení, že v češtině není zdaleka tak bolestivé jako v němčině.

Více než rok jsem zápolil s cizí slovní zásobou, dokud se 29. června 2011  na obloze nad Schönsee nesemlela pohroma a ta se postarala o to, že blogový příspěvek, který jsem poslal, vyšel se zpožděním. “Vypadl proud” psala mi Zuzana Tejnická z Centra Bavaria Bohemia o dva dny později. Vypadl proud? Co to má znamenat? “Proud” jsem znal jako řeku, nebo proudění z mého českého Lucky-Luke sešitu “Proti proudu Mississippi”. Naproti tomu slovo “pád”, německy “Fall” jsem znal sedmkrát z gramatiky. Také s předponou “vy-” jsem se již tu a tam setkal. Často se zdálo, že souhlasí s německým “aus-“, jako u “vystupovat”, neboli “aussteigen”. Může tedy “vypadl” znamenat “ausgefallen”? uvažoval jsem. Ale co vypadlo? Řeka? Proudění?

Najednou se můj mozek ocitl pod proudem a nechal zazářit mou doposud naučenou češtinu v novém světle. Všechna slova, která jsem již znal, se shromáždila a ukázala svou pravou tvář. Znal jsem již výlet, tedy Ausflug a letadlo,  čili Flugzeug,  ale teprve v  onom mystickém okamžiku jsem viděl jasně před očima, že vý-let a Aus-flug jsou doslovně navzájem příbuzná, že výloha, kterou jsem poznal jako Schaufenster, odpovídá německému Aus-lage,  a že české slovo vývar vypovídá o tom, že “Brühe” by se německy vlastně měla jmenovat “Auskoch”. Až teď jsem viděl za slovy časopis, předpis a podpis vládnout stejnou logiku tvorby slov jako u Zeitschrift, Vorschrift a Unterschrift, že mezi chyba a chybět existuje stejná příbuznost jako mezi Fehler  a fehlen, viděl jsem ještě další tucty, stovky souvislostí a ptal jsem se sám sebe, jak jsem mohl tak dlouho slepě bloudit tou úžasně blízce spřízněnou řečí sousedů.

Dodnes jsem se snažil již neopustit tuto stezku osvícení, přestože ani ta není zcela bez překážek. Když třeba český Maigret v kriminálním románu “Maigret a dlouhé bidlo”, který jsem si v návalu šílené odvahy koupil, jedné docela vykutálené (německy “ganz ausgekochtem Mädel” – tedy pravděpodobně “vyvařené”) holce poručí “oblečte se!”, tak to slovo nemusím hledat, nýbrž ihned rozpoznám příbuznost k “obleku” alias “Anzugu” a vím, že se má před Maigretem obléct – přesto se ptám kvůli blízkosti ke slovu “lekat”, které znamená “erschrecken” jestli snad v tom “lek” ve slově “oblek” není obsaženo vyděšené poznání Adama a Evy, že jsou nazí a naléhavě potřebují oblek, ztrácím nad takovými spekulacemi nit mé četby a toužím po oddechovém času (německy “Auszeit” což česky nemůže znamenat nic jiného, než “výčas”), abych se mohl v klidných hodinách múzy vydat na hledání stop v etymologickém slovníku.

Pokud byste jako český čtenář jednou potkal Němce, který zastává názor, že svíčková by měla být podávána při světle svíčky, pak víte, koho máte před sebou. Mne, osvíceného.