Mark Twain nebyl nikdy v Čechách

O takzvaném pasivním kouření  je dnes lidstvo velmi dobře informováno. Naproti tomu málo prozkoumáno je pasivní učení. Každopádně je skutečností, že u mé přítelkyně jsou již rozpoznatelné symptomy, které si mohu vysvětlit jen jako následek mého aktivního učení a mohu pouze doufat, že zcela neuspořádané nahromadění českých slovíček v jejím řečovém centru, která se tam dostala pasivním učením, se neprojeví někdy v budoucnu jako zdravotně škodlivé.

K jejím nedobrovolně získaným vědomostem, kterým ona sama říká “kolaterální čeština”, patří pozoruhodně mnoho přídavných jmen, zejména všechna ta, která jsou odvozena od cizích slov a končí v němčině na “-isch”, v češtině na “-ický”. Tak se stalo, že jednoho příjemného podzimního dne, v jistém mariánskolázeňském knihkupectví požadovala za použití gramatických pádů, které sama vynalezla, historickou knížku o Mariánských lázních, a také ji dostala.

O čtvrthodinu později jsme seděli na jedné místní terase, před námi dvě ledové kávy a ta bohatě ilustrovaná kniha, listovali jsme v mariánskolázeňské minulosti a narazili jsme na troufalé tvrzení, že dne 16.8.1891 přicestoval americký žurnalista a spisovatel Mark Twain se svou rodinou.

Že byl vícekrát v Evropě, to je známo. Přece jen napsal o tom knihu. Ale nikdy, v tom jsme byli zajedno, nemohl být v Čechách, neboť v jeho cestopisu se vyskytuje jen německý jazyk. “Když Němec”, píše Mark Twain, “dostane do rukou přídavné jméno, tak ho skloňuje a skloňuje pořád dál, až je z toho načisto vyskloňován jakýkoliv zdravý rozum”, a na jiném místě tvrdí, že se seznámil s jedním zahraničím studentem, který mu řekl, že by se raději vzdal dvou drinků, než aby vyskloňoval třeba jen jedno německé přídavné jméno. Jeho pomluvy nesou název “Hrozná řeč německá” a míní, že její vynálezce se musel ohromně bavit, když ji jakýmkoli myslitelným způsobem mohl komplikovat. O českém jazyce pozoruhodně mlčí. V dobách Twaina žilo sice v Mariánských lázních více Němců než Čechů – ale právě nejen Němci. Nýbrž také Češi. A přece jen platilo, v době, kdy tam Twain údajně pobýval, již 10 let Taaffe-Stremayerovo jazykové nařízení z 19. dubna 1880, které stanovilo používání českého úředního jazyka i v převážně německojazyčných oblastech Čech.

Kdyby tedy Mark Twain opravdu pobýval v Čechách, museli bychom v jeho díle pod titulem “Ještě strašnější řeč česká” číst asi následující text: “V restauraci hotelu ‘Esplanade’ jsem si objednal pstruha a při vyslovení slova ‘pstruh’ jsem nedopatřením vyplivl napříč sálem zubní protézu, kterou mi krátce před mým odjezdem nasadil můj zubař v Hartfordu, Connecticut. Číšník mi řekl, abych se kvůli tomu netrápil, že on sám jednou utrpěl před českým ‘zrcadlem’ při vázání kravaty těžké zauzlení jazyka, v důsledku čehož o jednu jeho ‘čtvrtinu’ (německy ‘Viertel’) přišel a od té doby se raději pozoruje již jen v německém špíglu.”

Ale o takových věcech se v jeho knize nedočtete. A proto říkám: I kdyby mi někdo předložil zažloutlý hotelový přihlašovací formulář z té doby, vlastnoručně podepsaný Markem Twainem a k tomu ještě sbírku všech jeho satirických novinových fejetonů o životě lázeňských hostů v Mariánských lázních – zůstávám při svém tvrzení: Mark Twain nebyl nikdy v Čechách. Neboť když ne s češtinou, byl by musel přece přijít do styku alespoň s kolaterální češtinou.