Hedvábný slunečník pilného zámečníka

Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška zná každý. Spíše méně známé jsou Haškovy články, které psal pro časopis “Svět zvířat”. V článcích se jednalo mimo jiné o papoušky, kteří se opíjejí, a o chov vlkodlaků – tak dlouho, než byla zruinována dobrá pověst časopisu a Hašek byl vyhozen.

Nedávno jsem si myslel, že držím v rukou další neznámé dílo z jeho pera, napsané pod pseudonymem Emil Novák, s titulem: “Der perfekte Böhme” (Perfektní Čech). Jedná se o “návod, jak se bez učitele naučit správně číst, psát a mluvit česky” a pochází z roku 1900. Na první pohled jsem si myslel, že knížečka je padělek jazykové učebnice, která mohla vzniknout jen u stolu v hospodě, za tak pošetilé jsem považoval ta překladová cvičení: “Máte můj starý šátek?” – “Mám váš starý ošklivý šátek a váš krásný kabát.” – “Máte strom zahradníka?” – “Nemám ani strom pilného zahradníka, ani strom chytrého starého lesníka.” – “Co má váš bratr?” – “Můj bratr má vysokou lípu laskavého zahradníka.”

Ale první dojem klamal. „Der perfekte Böhme“ skutečně staví do stínu všechny moderní učebnice a již u předmluvy Emila Nováka si položíte otázku, zda jazyková didaktika v uplynulých 110 letech opravdu pokročila. On píše: “Chtěl bych se nejdřív postavit proti předsudkům ohledně údajné obtížnosti a přímo tvrdit, že čeština se dá naučit mnohem snadněji, než nějaký románský jazyk.” To je zcela jiný tón, než v dnešních knihách, v nichž se autor obvykle zmiňuje o tom, jak velmi se snažil snadno pochopitelnou formou přiblížit učícímu se zvlášť obtížná témata jako například “slovesný vid”.

Kromě toho, staré označení češtiny “Böhmisch” podporuje optimismus učení docela podstatně, neboť “Tschechisch” zní německému uchu obtížně a cize, naproti tomu “Böhmisch” zní důvěrně, tím spíše, že nemálo Němců nese příjmení „Böhm“ nebo „Böhme“. Avšak psychologie přirozeně není celým tajemstvím Novákovy metody. Až při prostudování překladových lekcí si všimneme, jaký geniální šachový tah vězí za dadaistickými větami: Bez všech smysluplných otázek a bez tlaku na každodenní použitelnost se seznámíte se strukturou jazyka, který je teprve později naplňován smyslem. A upřimně řečeno: Vždy jsem se k smrti nudil, když jsem se musel učit věty jako: “Promiňte, která tramvaj jede k nádraží?” Mnohem raději se učím: “Zeptejte se zámečníka, jestli má těžké železo!” – “On ho nemá, jeho syn ho nese k truhláři.”

Takové věty nebudete moci nikdy použít, ale právě proto jsou nádherným materiálem k hraní, který doslova křičí, aby byl přetvořen na něco nového. Proto jistě nenastane stav, že “Der perfekte Böhme” bude formovat můj konverzační styl, a již dnes se vidím, jak sedím pod vysokou lípou u dřevěného stolu laskavého hospodského a slyším se, jak se ptám: “Máte čerstvé pivo pilného sládka?” Nejhezčí odpověď, kterou by mi hospodský na to mohl dát, by zněla: “Mám nejen čerstvé pivo pilného sládka, nýbrž také sametové víno moravského vinaře a silnou kořalku chytrého sedláka.” Neboť pokud jsem, jako ještě nikoliv perfektní Čech, správně pochopil českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga v pořadu “Uvolněte se, prosím!”, on říká, že člověk se musí prochlastat, aby opravdu poznal Evropu. Pak tedy na zdraví – na perfektního Čecha!