Cigarety a genitiv

Česko je, jak známo, jedna z mála evropských zemí, kde je na stolech v hospodách ještě možné najít popelníky. Tedy ráj pro kuřáky, myslel jsem si donedávna. Na jedné čerpací stanici u Klatov jsem svůj názor změnil.

Koupil jsem si zmrzlinu, zaplatil za právě natankovaný benzín a spontánně jsem učinil rozhodnutí, kterého jsem hned vzápětí litoval. “Dejte mi ještě, prosím, jednu krabičku …”, začal jsem, ale moje věta zůstala nedokončená. Jak říct, že jsem chtěl jedno balení modrých Gauloisek, jsem věděl jen německy. Začal jsem přemýšlet. Po údaji o množství jako “jedna krabička” následuje podle učebnice druhý pád, uvažoval jsem a sice druhý pád množného čísla, protože těch cigaret je více. U starých Římanů existoval tento druh genitivu také – to byl genitivus partitivus, tedy dělící genitiv. Ale to mi teď nepomůže. Potřebuji české koncovky genitivu v množném čísle, a sice hned. Pokladní se na mne upřeně dívala. Přesně jako můj tehdejší učitel latiny, pomyslel jsem si. V genitivu a lokativu plurálu mají všechny tři rody stejnou koncovku, to jsem ještě věděl, ale kterou? Zřejmě jsem ji ještě mockrát nepoužil. Pravděpodobně proto, že mé cigarety jsem dosud kupoval vždy v samoobsluhách přímo na hranici. Najednou mi svitlo – “-ých”!

” … modrých …” řekl jsem tedy po malé přestávce na rozmyšlenou a všiml jsem si, že prodejní prostor se mezitím zaplnil překvapivě mnoha zákazníky, kteří stáli všichni za mnou a působili nějak nervózně. No, slovo “Gauloises” budou muset ještě přečkat. Ale jak se tvoří druhý pád množného čísla od “Gauloises”? Skloňuje se vůbec “Gauloises”? Na jedné straně, zvažoval jsem, česká chuť skloňovat se nezastaví ani před cizími vlastními jmény. Naše spolková kancléřka v českém genitivu zní  “Angely Merklové” a náš starý spolkový kancléř ve tvaru dativu se řekne “Helmutu Schmidtovi”. Na druhé straně se koncovka “-es” nehodí do českého systému skloňování, a proto se “Gauloises” eventuálně vůbec neskloňují … snad, přemýšlel jsem dále, jsem si měl raději koupit Marlboro. Ty mi sice nechutnají, ale podstatná jména na “-o” skloňovat umím. Při nich odpadne to koncové “-o”, a pak je z toho Marlbor. Marlbor? Tedy “jednu krabičku Marlbor” – ? Jestli pak to souhlasí? Nezní “Marlbor” nějak divně? Pochyboval jsem.

Nálada v obchodě čerpací stanice byla mezitím poněkud podrážděná. Za mnou se prudce gestikulovalo. Pravděpodobně se mluvilo o tom, že jméno Němec je zcela právem odvozeno od přídavného jména “němý”. Krátce jsem uvažoval o tom, že přestanu kouřit, ale rychle jsem to shledal absurdním, že bych tak měl učinit zrovna v Čechách. Pak jsem kapituloval před skloňovacím problémem a pronikavým pohledem pokladní a vzal jsem si jedno balení “tamhletěch  modrých cigaret!”

Zmrzlina, kterou jsem si nesl ven, již napůl roztála. Moje čekající přítelkyně naproti tomu působila ledově. “Tak co?” řekla. “To jsi právě půl hodiny česky flirtoval s tou blondýnkou u pokladny, že?”

Ale o něco později, při procházce městem Klatovy, bylo zase vše v pořádku. Šli jsme totiž kolem obchodu s obuví. A genitiv od slova “bota” – ten umím.