Křížový šroubovák

Nejlépe se člověk naučí česky v hospodě, řekl mi jeden český hostinský v Norimberku, u štamtiše, kde se člověk při několika štamprlatech šnapsu dostane do hovoru s jedním či druhým štamgastem. Udělal jsem nechápavý ksicht za mými brýlemi a přemýšlel jsem, jestli je to švindl, protože se mnou chce pouze udělat kšeft, nebo jestli se v hospodě opravdu mohu naučit jen tak mýrnixtýrnix česky. Ale protože jsem již byl opilý, chtěl jsem domů a objednal jsem si taxi, aby nebyl můj řidičák fuč a abych z mého auta neudělal šrot …

Ba ne, tak to přirozeně nebylo. Spisovatel, který nepíše žádné bestsellery, si taxík dovolit nemůže a řídí své auto z hospody domů vždy sám. I když je opilý. Dříve jsem při takových jízdách potil vždy krev. Teď se mohu policejním kontrolám už jen smát. Teprve nedávno jsem byl v noci zastaven, protože mi nefungovalo levé zadní světlo. Řekl jsem: “Nic se neděje! Mám totiž vždy rezervní žárovku v odkládací přihrádce – a kromě toho křížový šroubovák!” Slovo “křížový šroubovák” jsem použil záměrně. I s dvěma promile alkoholu v krvi jsem to už schopen tak perfektně vyslovit, jako kdybych byl rozhlasový moderátor. A jsem si jist, že policisté toto slovo ještě nikdy ve svém životě neslyšeli s tak dokonalou artikulací. Vůbec u mě neprovedli kontrolu alkoholu, zdvořile se rozloučili a odjeli.

Díval jsem se za nimi a pomyslel si: Kdybyste tak věděli, že již tři měsíce cvičím jazykolam “tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných střech” … a nejpozději od onoho okamžiku vím: česky se člověk učí nejen v hospodě, nýbrž také pro hospodu.