Čeština je hračka

Ještě v žádném jazyce jsem se tak intenzívně nezabýval příslovími a dětskými písněmi, jako v češtině – a to z různých důvodů. Především člověk nemusí sám svízelně konstruovat vlastní věty a navíc pak může předstírat určitou výmluvnost. Když Vám například v lokálu přinesou objednané pivo, můžete číšnikovi přátelsky říct “pivo dělá hezká těla!” (Bier macht schöne Körper), když přinese rybu, můžete říct “malé ryby, také ryby” (Kleine Fische sind auch Fische), a nakonec, když je servírován koláč “bez práce, nejsou koláče!” (Ohne Arbeit gibt‘s keinen Kuchen). Číšník Vás sice bude považovat za senilního, ale Vy máte radost, že spolucestující, kteří nevládnou češtinou, žasnou nad tím, jak volně Vám plyne to správné slovo ve správnou dobu skrze rty.

Kromě toho by se nemělo tvrdošíjně lpět na učebnicích. Ty mají totiž tu nevýhodu, že jsou Čechům neznámé, takže zřídka dostanete očekávanou odpověď. Když jsem si chtěl jednou v Plzni vyměnit peníze, řekl jsem: “Chci prosím vyměnit sto eur za koruny”, a na to by ta příjemná dáma u bankovní přepážky měla podle učebnice Langenscheidt korektně odpovědět: “Chcete jen bankovky, nebo také drobné?” Místo toho jsem slyšel něco, co mi znělo jako “čechi če išče, chiče čechi chišče če chiščeče!” Tím mne chtěla upozornit na to, jak mně to pak objasnila výtečnou angličtinou, že banka za směnu peněz vybírá poplatek. A na závěr mi sdělila se soucitným výrazem tváře, že čeština je, bohužel, velmi těžký jazyk.

Proto by se měla učit přesně tak, jak to dělají české děti. Za prvé se tím zcela přirozeně osvojí mnohé koncovky typu “-ička” a “-ičko” a “-inka”, které se mohou připojit ke slovům, za druhé se Vám konverzuje snadněji, protože dětské verše – na rozdíl od učebnic češtiny – jsou v Česku známé. V hotelu by například bylo možné vést bez problémů následující dialog:

“Co bude k snídani?” / “Was gibt‘s zum Frühstück?”
“Hrneček od sazí.” / “‘Nen Becher voll Ruß.”
“Co bude k obědu?” / “Was gibt‘s zu Mittag?”
“Talířek od medu.” / “Federn mit Mus.”
“Co bude k večeři?” / “Was gibt es zur Nacht?”
“Ošatka od peří.” / “Brei um halb acht.”

Tím se sice nezíská bezpodmínečně mnoho informací, ale přinejmenším se tak uvolněně a bez nepříjemných překvapení naváže rozhovor. Naproti tomu může být jiná dětská písnička, lehce pozměněná, velmi nápomocná v případě autonehody. Pokud k tomu dojde, budu na jedné noze poskakovat do servisu a tleskajíce rukama zpívat:

“Vůz nám spadl, vůz nám spadl, / “Unser Wagen ist zerbrochen,
kdopak nám jej postaví?” / wer macht ihn bloß wieder heil?“

A muž v modrých montérkách bude zpěvem odpovídat:
“Starý mistr není doma”/ “Der alte Meister ist nicht da
a mladý to neumí!” / und sein Sohn weiß nicht Bescheid!“

Doufejme, že pak zavolá dědečka, který čtyřmi údery kladiva uvede vše opět do pořádku, a moji spolucestující, kteří tuto scénu sledují, se ničemu nebudou divit. Konec konců v Německu každý ví, že Češi jsou hravý národ.