Terapie češtinou

Nic na tomto světě, co vypadá jako práce, se nemůže dělat “jen tak”. Lidé chtějí vždy znát nějaké důvody. Proto mi jako odpověď na otázku, proč se učím češtinu, zrovna přišlo vhod české přísloví “Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem”. Volně přeloženo do němčiny: “Du hast so viele Leben, wie du Sprachen sprichst.”

No tak dobře, odpověděl na to tázající se, ale mezi všemi těmi možnými životy by nemusel být bezpodmínečně ten český – proč ne raději slunný život španělský? A jeden můj přítel poznamenal, že během studentského života jsme již dost trpěli pod životem latinským, takže přeci dobrovolně nezačne život ještě horší.

Přitom pozoroval pestrou sbírku lístků s poznámkami na stěně mé pracovny. “Pozor!”, stojí například na jednom z lístečků, “100 = sto, 200 = dvě stě, 300/400 = tři sta/čtyři sta, od 500 = pět set, šest set, atd.”. “Má to znamenat, že Češi mají pro číslo 100 čtyři různá slova?” “Ve skutečnosti je to jen jedno slovo”, řekl jsem. “Jen zrovna malinko nepravidelné. Snad, aby se to lépe rýmovalo. Dvě a stě, pět a set … kromě toho je tomu v jiných slovanských jazycích také tak podobně.” “Oni si to přece vymysleli jen proto, aby cizince dohnali k šílenství – a ty jim na to skočíš!” Změnili jsme téma.

Nyní, po půl roce češtiny se mě nikdo více neptá na mé Proč a Jak to. Je to škoda. Neboť teď bych řekl: “Čeština má pro člověka, jako jsem já, vysokou terapeutickou hodnotu. Já jsem totiž jeden z těch idiotů, kteří neumí říct ne, když je to zrovna potřeba. Ale s češtinou se to naučím. “Ich habe nichts bekommen” znamená česky “Nic jsem nedostal” – tedy “Nichts habe ich nicht bekommen.” A “Nikdo nepřijde”, “Niemand wird kommen”, znamená doslovně: “Niemand wird nicht kommen.”

Přirozeně, toto samotné by ještě na mne nebylo zanechalo dojem. Chvíli jsem si byl dokonce jist, že Němci z Horního Bavorska Čechy ještě přetrumfnou. Jen si představte, že bych se ocitl v dobře se bavící společnosti, rád bych si zapálil cigaretu, ale neměl bych s sebou zapalovač, takže bych se spisovnou němčinou zeptal následovně: “Hat denn niemand Feuer?” česky “Copak nikdo nemá oheň?” Tato otázka by v bavorštině neměla jeden, nýbrž tři zápory: “Hat denn koaner koa Zündhölzl ned?” Převedeno doslovně do spisovné němčiny by věta zněla: “Hat denn keiner kein Zündholz nicht?”

Pak jsem ale narazil v jedné gramatické lekci na příkladovou větu s čtyřnásobným záporem. Něco takového neexistuje ani v Bavorsku: “Nikdy mu nikdo nic neřekne”, německy: Nie ihm niemand nichts nicht sagt.” A nebo v důvěrně známém německém slovosledu:  “Nie sagt ihm niemand nichts nicht.” Znamená to přirozeně: “Nie sagt ihm jemand etwas.”

Já jsem se z toho poučil a v novém roce každému, kdo mě přepadne s nějakou dotěrnou, nepříjemnou záležitostí odpovím “Ne!” a dodám: “Ich nicht habe nicht keine Zeit nicht und auch nicht habe nicht keine Lust nicht!” To je moje pevné novoroční předsevzetí.  Buď pochválena terapie češtinou!