Polévka s klobásou sloužila s chlebem

Nejednal jsem ani trochu prozíravě, když jsem se začal učit česky, pomyslím si pokaždé, když se ocitnu s německými přáteli v české gastronomii. Oni mají před sebou uvolněný večer. Já ne. Jakmile je přinesen jídelní lístek, jsem jimi dotazován jako ve škole, a když se konečně dostaneme k dezertům, již dávno zapomněli předkrm a celé to začíná znova „Cože to bylo ještě jednou?“ u tlačenky, nakládaného Hermelínu a grilovaných klobásek.

Ještě horší je to, když číšník přinese hned na začátku německou verzi jídelního lístku. Za prvé, její existence bezpodmínečně neznamená, že německy zadaným objednávkám porozumí, a za druhé, i německý číšník by leckterým položkám na jídelním lístku nerozuměl. Moje služba spočívá v tomto případě v tom, abych vytušil, co by tím mohlo být míněno a moje tušení pro číšníka zpětně přeložit do češtiny, namísto toho, abych si s přáteli nenuceně povídal o Bohu a světě.

„Suppe mit der Wurst diente mit Brot“ (polévka s klobáskou sloužila s chlebem) patřila přitom ještě k lehčím cvičením, protože se nám při srovnání s anglickým zněním „served with bread“ také odhalilo jak to „diente“ vzniklo.

Naproti tomu výzvy, které zůstaly doposud nezvládnuty, byly mimo jiné „Unser Knistern Aufstrich mit geröstetem Brot, ergänzt mit sterilisiertem Gemüse“ [Naše praskavá pomazánka s opečeným chlebem, doplněná sterilovanou zeleninou] a „Gebratenes Schweineknie (ausgeschieden)“[1] [Pečené vepřové koleno (vyloučené[2])]. „Praskavá pomazánka“ se dle našeho názoru mohla skládat jen z fólie se vzduchovými polštářky anebo z hořících dřevěných polínek, a již snědené, strávené a opět vyloučené vepřové koleno jsme si vůbec nechtěli ani představit.

Když je jídlo objednané, utápím svůj žal nad jazykovým utrpením již ve třetím nebo čtvrtém pivu, a přemýšlím o starých dobrých časech, které jsem nikdy nezažil. Jeden relikt z oné doby jsem objevil v obrazové publikaci o Hanušovicích: jedná se o reklamní tabuli tehdy prvotřídního, dnes bohužel zchátralého nádražního hotelu. Pro německé čtenáře bych zde snad měl dodat, že městečko Hanušovice o 3000 obyvatelích, kdysi Hannsdorf, požívá sice v Česku jistý stupeň známosti za prvé díky pivovaru Holba, za druhé již pět let také díky filmu „Díra u Hanušovic“, ale z německé perspektivy je to jen odlehlá severomoravská díra. Zato však díra s překvapivě mondénní minulostí, jak ukazuje stará, ve čtyřech jazycích popsaná reklamní tabule, která obsahuje také výslovné upozornění: „Zde se mluví česky, francouzsky, německy a anglicky.“

Tenkrát nebylo ještě možné prohánět jazyky bez zábran googlovským překladačem; bylo nutné opravdu se je naučit, abyste se s nimi mohli chlubit. Nejpozději po pátém pivu sním o mstě pěknému novému světu jazyků a jeho vynálezcům, zatímco jím lžící svou „polévku s klobásou sloužila s chlebem“. Do mučírny je třeba je zavřít a nuceně jim podávat všechna ta jídla, která jejich software vytvořil. Včetně praskavé pomazánky z fólie se vzduchovými polštářky se sterilovanou zeleninou a vyloučeným vepřovým kolenem.

Poznámka překladatele:
[1]  V němčině se používá slovo „Knie“ výhradně pro lidské koleno, pro kloub prasečí nohy nutno použít „Schweinshaxe“
[2] V českém jídelníčku snad mohlo být uvedeno „oddělené od kosti“, což vedlo k fatálnímu strojovému překladu jako „ausgeschieden“